Úryvek z knihy

Připravili jsme pro Vás úryvek z knihy v podobě prvních 51 stránek. Autor na těchto 51 stránkách si promyšleně připravuje čtenáře na nadcházející kapitoly, které by čtenář nebyl schopen pochopit bez této přípravy. Pravdou je, že se jedná o názorovou část autora, která je zaměřena na naši společnost a mezilidské vztahy, o kterých autor hovoří jako o základu veškerého našeho bytí. Avšak posuďte sami.

Tým EveryOne

Podnikatel Vs. Podvodník

Podnikatel Vs. Podvodník, kdo z nich je lepší? Je jasné, kdo je vítězem. Možná se mnou nyní nebudete souhlasit, ale lepší je vždy podvodník. A proč tomu tak je? Oba dva podnikají, nebo vytvářejí shodné aktivity ve stejném odvětví s tím rozdílem, že jejich počáteční a konečné úmysly jsou rozdílné. U podvodníků nesmíte udělat jednu zásadní chybu, házet podvodníky do jednoho pytle natož je přirovnávat ke kriminálníkům. Profesionální podvodníci jsou jako chameleoni, mohou se vydávat za kohokoli a to kdekoli, a čím je podvodník lepší, tím jsou lepší i jeho kousky. Podvodníci jsou všude mezi námi. Jsou to podnikatelé, různí bohatí filantropové, a také obyčejní dospělí lidé, nebo děti, ve kterých tento kreativní potenciál dřímá až do doby, než nastane situace vyvstalá z předcházejících načerpaných prožitků, kde nastane vlastní uvědomění a rozhodnutí, jak svůj vědomý potenciál zhodnotí. Zda podvodným jednáním, nebo čistě obchodním směrem, přičemž velkou roli sehraje samotná podstata sociálního začlenění ve společnosti. Tedy bude zohledněno, v jaké společenské vrstvě vyrůstali, kdo jsou jejich rodiče a do jaké sociální vrstvy se rodiče řadí, jejich okolí, které na ně působí apod. To rozhodne o osudu člověka a jeho názorovém začlenění do společenské šablony, která je hnána několika směry. Abyste pochopili, proč bychom měli zrovna jednání podvodníka přirovnávat k obchodní nauce. K osobě na druhé straně zákona, tedy na negativní straně společenské šablony. Důvodů je spousta, ale pojďme na to podle dostupných informací ze společenské šablony, tak jak je znáte, protože sdělit Vám napřímo důvody, nebyli byste schopni pochopit a hlavně porozumět, proč tomu tak je.

Maximálně možné pochopení je přirovnání k počítačovým expertům, kteří jsou nejlepší ve svém oboru. Jenže tito experti znají svůj obor IT natolik, že se z nich mohou stát hackeři (počítačový piráti), kteří si musí neustále posouvat vlastní hranice, což ve spojení s kvantitou informací je pro počítačového experta jednoduché. Získat finance, nebo osobní pocit nějakého překonání, a to nelegální formou je běžná myšlenka každého hackera. (Pochybuji, že by velké korporace a organizace nechali nějakého IT profesionála nahlížet do souborů FBI, nebo nějaké TOP banky, aniž by byly IT profesionálové jejich součástí). Ale takhle to dopadnout nemusí, mohou zůstat počítačovými experty, nebo se s hackerů počítačoví experti mohou stát, protože koho byste zaměstnávali raději, když máte moc zákonodárnou i výkonnou? Toho, kdo je Vám schopen zajistit nejlepší ochranu, tedy toho, kdo je schopen Vám onu ochranu zároveň nabourat. Nic nového pod sluncem, jen se o tom běžně nehovoří, že se úmyslně zaměstnávají lidé z druhé strany zákona, protože tam jsou nejlepší experti na vše. Hackeři jsou schopni Vám v dnešním světě změnit celý život od základů. Jsou schopni Vám dokonale vyčistit konto, změnit identitu, z poctivého občana vytvořit kriminálníka. Jednoduše mohou cokoli, co je postaveno a je funkční na IT platformě propojené sítí. Stačí překonat zabezpečovací a ochranné systémy a je dokonáno. To samé je u podvodníků, kde pohnutka vytvořit něco nekalého, je spíše o vědomí neomezených možností na základě dokonalých znalostí systému společenské šablony ve všech společenských vrstvách, jež působí na lidskou psychiku. Jde o jednoduché přísuny financí na základě manipulace lidí. Mohl bych zde popisovat i jiné typy profesionálů, ale profesionální podvodník je pro naši věc tou nejideálnější učební pomůckou, protože podvodník působí a vytváří své aktivity v prostředí, které obhospodařují lidé, tedy shodné prostředí jako je obchod a s tím související činnosti. Co je potřebné dodat, tak profesionální podvodník je nejlepším psychologem, nejlepším řečníkem, nejlepším ovlivňovatelem, nejlepším obchodníkem, nejlepším stratégem, nejlepším umělcem (hercem), nejlepším logikem, nejlepším na Světě v dotažení celého podvodu do konce. Je prostě ve všem TOP. Jenže vědomosti podvodníka jsou na mnohem větší úrovni než vědomosti obchodníka, protože ví něco víc, uvědomuje si, že je něco víc a jeho úhel pohledu na konkrétní věc je naprosto jednoznačný, takže si je absolutně jistý tím, co si může dovolit, protože již předem ví, jak to celé dopadne.

Když Vám někdo nabídne peníze, aniž by po Vás něco chtěl na oplátku, nepřijmete to? Určitě přijmete, ale když budete vědět, že jste schopni vzít peníze, kde vše máte připravené tak, že je vracet nebudete muset a ještě na Vás nikdo nikdy nepřijde, tak už se mezi Vámi objeví tací, kteří řeknou, NE, TOTO BYCH NIKDY NEUDĚLAL. Souhlasím, já dnes také ne, ale podvodník je jiný, a proto použijeme pouze takové nástroje, které mu zajišťují úspěšný podvod v situaci, kdy při našem běžném etickém chování to stejné použijeme pro legální obchod. Ve své podstatě je vzorec podvodníka stejný jako vzorec úspěšného obchodníka až na ten rozdílný úmysl, který z legálního přístupu vytvoří nelegální. Je také důležité si uvědomovat, že pro podvodníka je vytváření obchodu velmi jednoduchou záležitostí, protože složitost je v manipulaci lidí a celého nastavení procesů, kde musí nastavit procedury tak, aby měl jistotu, že některý z jeho vytipovaných lidských nástrojů udělá vše tak, jak podvodník potřebuje k úspěchu celkové realizace.

Nyní si sami řekněte, od koho byste se měli učit více. Kdo je schopen Vám dát přesné a jasné vzorce pro úspěšnou orientaci v obchodě a nejen v obchodě, ale i v samotných mezilidských vztazích. Od úspěšných podnikatelů a milionářů, kteří vydělali peníze v šedesátých letech někde v Americe, kde popisují svá moudra, případě od lidí, kteří díky svému nápadu vydělali miliony, třeba na IT technologiích, jako je Facebook, Google, YouTube apod., kde Vaše činnost a směr je absolutně odlišný, a pokud je stejný, tak v dnešní době je pro Vás takřka nemožné vystavět něco podobného? Nebo se budete raději učit od lidí, kteří jsou schopni vstoupit do jakéhokoliv průmyslového odvětví s několika základními vzorci a jsou tam vždy úspěšní, protože oni jsou ti, kdo do stejného odvětví jsou schopni vstoupit třeba i desetkrát a pokaždé jinou formou, a přesně v tom, v čem Vy dnes vidíte problém. Váš problém je pro profesionální podvodníky absolutní banalitou. Jak je to jen možné, že osoba bez vzdělání je schopna být několika násobně lepší než osoba, která ono specializované vzdělání má?

Je mi jasné, že pár dobře mířených slov v dobře uspořádaných větách Vás nepřesvědčí o tom, že by podvodník měl být Vaším mentorem, nebo mistrem ve světě obchodu, a že knihu čtete spíše z podnětu druhých, nebo jako další úhel pohledu z již Vámi přečtených titulů s obchodní tematikou pro rozšíření Vaši intelektuální složky, kde vyselektujete a oddělíte dobré a špatné názory, které porovnáte. Člověk hodně porovnává, vlastně člověk porovnává absolutně vše, a proto jsem si jistý i tím, že po dočtení celé knihy nejenže změníte názor a přehodnotíte některé dosavadní návyky v přístupu k obchodu samému, ale i přehodnotíte spoustu názorů, které Vám usnadní celý život.

Ze strany profesionálního podvodníka se v přípravě podvodu jedná o důmyslně propracovaný postup myslící na detaily s obrovskou a dlouhou přípravou od A-Z, kdy podvodník jasně vyselektuje všechna rizika a připraví si různé alternativy, které vybočují ze společenské šablony, ale zároveň jsou společností přijímány. Říkejme tomu kompletní rekonstrukce obchodního modelu.

U obchodníka se jedná sice o čestné, ale klasické (pro mě díky mé praxi nedostatečné až naivní) jednání s minimální přípravou, která je činěna přesně podle společenské šablony, vše je umocňováno a dotvářeno samotným produktem (motiv obchodu obchodníka), a vše obohaceno o vlastní morální hodnotu a nauku, která v nastaveném obchodu je hnána vidinou nastaveného a pevného zisku.

Oba dva však mají společné základy, protože u obou musí obchod budit dojem právní čistoty, každý si prověřuje, ověřuje atd. Ať tak, či onak, obchodník i podvodník buď obchod, nebo podvod zakončí neúspěchem, což je důsledkem jejich nedokonalých schopností, nebo úspěchem, což je závislé na dovednostech obou. V případě úspěchu obchodník odchází s penězi a podvodník taky, až na to, že na podvodníka (pachatele neznámého - známého), bude podáno trestní oznámení, a proto je hrozně důležité, jak byla celá obchodní procedura nastavena a jakým druhem podvodníka byl podvod spáchán. Nastavme si hvězdičky od jedné do pěti, kde nejhorší podvodník je jedna a nejlepší podvodník je pět.

První možností je, že podvodník byl laik, tedy jedna hvězdička. Zde máte jistotu, že bude podvodník policií nebo, chcete-li, orgány činnými v trestním řízení dopaden, bude i odsouzen, ale vy své peníze nikdy nedostanete, protože podvodník laik nic nemá a určitě nebude nikomu nic splácet, natož tomu, kvůli komu byl odsouzen a musel být omezen na svobodě. Tento druh lidí bohužel nebere v potaz faktor, že on byl ten zárodek podvodu, on byl nedokonalý, nedůsledný a málo flexibilní... Zde jsou převážně (rádoby) podvodníci lidé, kteří dostanou pouhý nápad, ale neví přesně, jak na to. V 80% jsou tito lidé odhaleni v samotném procesu podvodu, takže žádná škoda nemusela ani vzniknout, ale i pokus je trestný.
Druhou možností je, že podvodník je zběhlý v podvodech, tedy hvězdičky tři. U tohoto podvodníka je to nejsložitější, protože se jedná o nejrozšířenější počet podvodníků. Jak se říká "Příležitost dělá zloděje" a toto je asi nejideálnější přirovnání na takového podvodníka. Vy sice podáte trestní oznámení, nebo podáte žalobu k občanskoprávnímu soudu, ale pouze v 15% budete úspěšní (15% = chyby podvodníka). Podvodník přesně ví, co je potřeba k realizaci podvodu. Je již v podvodech zběhlý a rizika trestního postihu odstranil v zárodku podvodu, což znamená, že při obchodníkově specializaci vyvstaly takové okolnosti, které přímo vyzývají k vytvoření podvodu. Do tohoto druhu spadají i právní věci, které celý děj velmi podstatně upravují, což je potřeba mít na paměti. Advokáti jsou potenciálními adepty na podvody a to z důvodu, že čím je lepší advokát, tím lepší a důmyslnější podvod může vymyslet, což je zapříčiněno širokou znalostí systému a právních základů z různých právních odvětví, ale tím nemyslím, že co advokát, to podvodník. Je toliko příkladů, kde jasně víte, kdo je pachatelem, nebo si myslíte, že víte. Mohl bych opravdu rozepisovat detaily, ale účel a směr knihy, by byl odván jinam, což nikdo nechceme.
Třetí možností je podvodník profesionál. Tento podvodník má hvězdiček pět. Pokud jde o podvodníka profesionála, tak o něm ani nevíte, že existuje maximálně z filmového prostředí. Vědí o něm pouze zákonodárci a poškozený, ale ti pouze vědí, že někdo to byl, někde je, nevíme přesně, kdo to je a jak to přesně udělal, a to je asi vše. Představte si, že tento druh podvodníků jde účelně zatím, co potřebuje a co momentálně chce. Nepotřebuje si vybírat, protože je schopen nastavit vše na klíč, na kohokoli, ale samozřejmě je to stále člověk, takže si vybere to nejjednodušší, nebo pro jeho osobu motivační. Chce krásnou ženu? Tak si ji prostě vybere. Chce nové auto? Jednoduše jde a zajistí si ho. Profesionální podvodník Vás připraví o majetky a ve finále jste vtom až po uši Vy, nikoli on. Celou dobu, krok po kroku, vše co učiníte, řeknete, vše bylo předem naplánováno a v jasně daných intencích prostřednictvím Vás uskutečněno, a Vy jste přitom byli přesvědčeni, že to Vy jste učinili, že Vás to napadlo, Vy jste to celé řídili. Tento druh podvodníka použije taková větná spojení, nebo jiný druh přesvědčovacích nástrojů, které mají za účel vštěpit své oběti myšlenku, že to byl její nápad, co má udělat, vše implementuje (nastaví) do Vašeho běžného prostředí, protože nekoukáte za roh. Vše s dokonalým načasováním tak, aby nedošlo ke střetu zájmu a podvedený nabyl dojmu serióznosti, reálnosti, a hlavně pocitu, že on je ten hlavní strůjce celé realizace vštípené myšlenky... Tento podvodník nepracuje nikdy sám, byť je hlavou všeho, a ke své realizaci využívá stejně zmanipulované lidské články tak, jako je samotný poškozený. Má to své kouzlo, protože každý článek má za to, že se jedná o legální záležitost, proto vystupování a celková činnost je nejdůvěryhodnější i pro ostatní články, zejména pro poškozené. Těchto profesionálních podvodníků je na světě všeho všudy 125 a řadí se na absolutní špičku našeho světa. Pro své podvodné plány využívají dalších cca 37.000 profesionálních podvodníků, kteří podle jejich rozhodnutí a plánů hýbají námi všemi a ovlivňují tak celou naší společnost. Ani nevíte, že podvodníky jsou a berete je za čestné a spořádané občany. Ale to oni chtějí. Chtějí, abyste o tomto byli přesvědčeni a přesně takovéto prostředí si pro všechny vytvořili. Profesionální podvodníci jsou zároveň velmi společenští, jsou schopni zastávat jakékoliv funkce jakéhokoliv odvětví, a nenechte se mýlit tím, že se zabývají pouze podvody. Nikoli. Podvody jsou pro ně pouhým nástrojem osobního dokazování a zdokonalování, tak jako u hackerů. Jejich majetky jsou jasně prokázané a oficiálně nabyté, podložené prověřenými zdroji z jejich firem a podobně. Tito profesionální podvodníci jsou absolutně bezpáteřní, lítost, soucit a svědomí není v jejich slovníku. Jejich motorem jsou peníze, majetky a absolutní moc nad poškozenými (tedy lidmi), se kterými si dlouhodobě hrají jako s loutkou na provázku, a tím je postupně strategicky připravují o veškeré těžce nabyté materiální hodnoty, které jim poškození sami a dobrovolně postupně předávají.

Tento druh profesionálního podvodníka je pro naši knihu nejdůležitější, tedy ten který zná systém zákonodárství, mentalitu lidí, společenské normy, etiku apod. U takového podvodníka nemáte šanci si uhlídat své investice, a vtom nejlepším případě z celého vyjdete pouze jako poškozený, nikoli jako obviněný, nebo dokonce hlavní podezřelý. Je to absurdní, ale pravdivé.

Jenže nám jde o obchod a o to, kdo je lepší. Vraťme se k tomuto tématu v průběhu této knihy, abyste si každý udělal úsudek, kdo z nich je lepší, a odhalme tak společně klíče obchodního úspěchu. Jenom pro doplnění výše uvedeného... Důmyslně propracovaný podvod je podvod, který je vytvořený tak, aby podvodník nebyl nikdy trestně odpovědný, a třeba se i sám stal poškozeným. To znamená, že dnešní velké i malé obchody mohou být dokonale vykonstruovaným podvodem, kde nikdo nemá ponětí o tom, že byl terčem podvodníka, ale dobrého obchodu, který byl střípkem velkého podvodu, jenž ve finále podvodem ani být nemusí. Nazvěme to legální podvod, který je společností přijímán a chráněn na základě platných zákonů. Zároveň je potřeba si uvědomit fakt, že ti nejlepší manažeři na celém světě, kteří pracují pro TOP korporátní společnosti, využívají nástrojů totožných s nástroji podvodníka, aniž by si to sami uvědomovali, ale protože jejich myšlenky jsou čisté, tak jsou nejcennější komoditou obchodního úspěchu. Jak je to možné? Okolnosti, které vyvstaly na základě vlastního vnímání od samotného dětství, prožitků a okolních vlivů, jako jsou rodiče, kamarádi, spolužáci, přátelé, média, učební látka, ale i sociální prostředí apod., které na ctihodného občana působily tak, že ony srovnatelné schopnosti, které využívá podvodník, se přirozeně naučil používat ve světě obchodu, kde jeho směr postavení ve společnosti opřený o vlastní žebříček hodnot je veden pouze poctivým úmyslem. Ale to si rozebereme postupně a Vy pochopíte, proč přirovnávám obchod k podvodu. Pro každého je jasné, že pokud někdo obdržel statut podvodníka, tak někoho podvedl, ale není podvod jako podvod. Podvod mohl být původně veden jako obchod, který se v podvod změnil, třeba tím, že obchodník nedodržel závazků smlouvy, nebo utekl s penězi. Ale pokud podvodník je schopen úspěšně vytvořit podvod, což pro běžného podnikatele není možné z důvodu nedostatku informací, tak onen podvodník v případě, že by dosáhl osvícení, by byl schopen zajistit se stejným procesem i řádný a čestný obchod. Myslíte, že podvodník bude vždy podvodník? Podvodník naakumuluje jemu dostačující finance a z podvodníka se stane poctivý a řádný obchodník, který je schopen i excelovat. Já jim říkám rychlopodnikatelé. Nebo jste přesvědčeni o tom, že absolutně všichni velcí podnikatelé, milionáři a majitelé předních firem všude na Světě si zajistili základy a rozvoj své činnosti čestným způsobem? Nebudu zde nikoho urážet, ani napadat, natož konfrontovat se svými poznatky. Velmi byste se divili, jak taková historie některých známých osobností na našem trhu vypadala, kde všude byli provázáni a jak vydělali své první finance, které použili pro své podnikání, nebo svůj životní standard. Obzvlášť po Sametové revoluci. Ne, my se společně naučíme vnímat své okolí tak, jak ho vnímají oni sami, a věřte, že ani oni sami neznají přesný důvod, proč tomu tak je. Jen si uvědomují, že jsou jiní, lepší, znalejší a uvědomělejší, a díky tomu excelují jak v komunikaci, tak orientaci v obchodu. Jednoduše si uvědomují něco, co si zatím Vy neuvědomujete, ale díky této knize se to společně naučíme rozpoznat, uvědomit si a pochopit.

Pravdou je, že bych některým křivdil. Jsou na Světě lidé, kteří studují chování a obchodní vzorce, ale i když mají pravdu, tak kořen té pravé podstaty zatím jimi nebyl objeven, a proto dosavadní informace, i když jsou správné, tak bez onoho kořene (manuálu - obchodního vzorce) se nebudou moct v praxi implementovat na vše a každého a budou se muset hledat i jiná klíčová řešení, podněty a tak podobně.

Vědomostní složka velmi účinná zbraň

Než se společně pustíme do rozkladu mých mouder, příkladů a rad, tak by bylo dobré, abyste si vytvořili názor na moji osobu. Zda má smysl mé rady přijímat, anebo zda tuto knihu vůbec nečíst. A proto jsem si pro Vás připravil ukázku obchodu, který jsem realizoval a který Vám napoví, zda jsem ten pravý, kdo Vám bude kafrat do Vašeho života. Nejedná se o příklad mezinárodního obchodu, nebo podvodnický zážitek, ale vzal jsem úmyslně obyčejný obchod z České republiky, který je povahou a mentalitou nám nejznámější, obyčejný a informačně společensky dostupný.

Oslovil mě člověk, který se zabývá zprostředkovatelskou činností. Byla to dlouholetá známost, provázaná s rodinnou problematikou. Zeptal se mě, jak by se dala zajistit přístupová cesta k pozemku, která zanikla na základě směnného obchodu mezi městem a jistým panem XY. Když jsem se ponořil do lejster, které mi zprostředkovatel a majitel pozemku předložili, tak jsem zjistil, že jde spíše o právní charakter věci než o obchodní záležitost. Radu jsem jim dal společně s postupným sledem kroků. Avšak, v průběhu řeči jsem zjistil, že pan majitel naletěl podvodníkům, kteří mu odlehčili od 3. 500.000,- Kč, a navíc mu zastavili u lichvářů nemovitosti za bezmála 17 miliónů korun. Majitel byl naivně ovlivněn skutečností, že jeho pozemek na základě směnného obchodu ztratil na hodnotě v řádech miliónů korun. Původně přišel o přístupovou cestu a nyní měl přijít i o vlastní majetek, který bylo potřeba vyplatit ze zástav, na které nebylo. Začalo mě to zajímat, jelikož si člověk musí stále něco dokazovat. Započal jsem kroky k vyplacení zástav, tak aby byly všechny strany spokojené. (O podvodnících, kteří majiteli odlehčili o 3. 500.000,- Kč psát nebudu, ale faktem je, že za zajištění přístupové cesty, která byla ve vlastnictví pana XY, s vykonstruovanou vidinou vysokých zisků, připravili majitele nejen o finance, ale i zastavili majetky z důvodu dalších potřebných financí na odkoupení přístupové cesty. Tedy popisovaný obchod je o zastavených nemovitostech a jejich záchraně, nikoli o přístupové cestě, což je jiný příběh).

(Vytvářet obchod se dá několika způsoby, třeba se spokojeností jedné strany, která přinutila druhou stranu s pádnými argumenty např. ke snížení ceny. Obchod je uzavřen, ale s jednostrannou spokojeností. Jde o efektivnější a účelnější model obchodu, bohužel s reputací, která v obchodu moc neprospívá).

Já osobně jsem se naučil dělat obchody tak, aby všechny strany byly spokojené. Je to nejtěžší a nejlepší způsob obchodování nejen pro přítomnost, ale i důležitou budoucnost.

Času na vyplacení zástav byl necelý měsíc, a tak jsem se domluvil s majitelem na zvláštní strategii obchodu. Majitel je vždy nejdůležitější při stanovení linek obchodu. On mi, jako každý v bezvýsledné situaci, dal plnou moc činit cokoliv, jen aby nepřišel o nemovitosti. Mezi zastavenými nemovitostmi byl pozemek, který měl hodnotu cca 2, 5 miliónů korun. Bylo zřejmé, že o tento pozemek by přišel na základě plnění ze zástavní smlouvy, tak jsem vytvořil strategii, kterou jsem přednesl majiteli, se kterou souhlasil.

(Není vždy jasné zda majitel/klient věděl o čem hovořím/hovoříte, i když souhlasil, ale pozor!!! - může to být i Váš konec, jelikož jeho nevědomost je vždy Vaše protiprávnost. Lidé moc nerozumí a nechápou problematiku po právní a odborné stránce, chápou věc jen ze svého úhlu pohledu, a to selským rozumem, který může být kontextem vykládán jinak, než je Vámi myšleno a vedeno).

Našel jsem kupce, který byl ochoten pozemek koupit, ale kupec nebyl schopen vyplatit peníze do stanoveného termínu plynoucího ze zástavní smlouvy. Kupujícím měla být velká společnost, která měla pozemek několik let v nájmu. Vedení společnosti pozemek využívalo k parkování smluvní kamionové přepravy, které jim zajišťovaly logistiku vlastních výrobků. Jednání s kupující stranou se protahovala, ale byla již jistota, že pozemek pro externí kamionovou přepravu koupí, a to za částku 2.750.000,- Kč. Zbývalo necelých 7 dnů na plnění ze zástavy, tak jsem přikročil se souhlasem majitele k razantnímu rozhodnutí. Oslovil jsem dalšího kupce, který již pozemek v minulosti měl v zástavě na základě podvodníků, kteří ho jinou zástavou vyplatili a převedli větším dluhem na nynějšího věřitele. Jelikož se jednalo o docela slušně společensky a stabilně postaveného občana, tak jsem do obchodu vstoupil bez rozmyšlení. Byl jsem ale naprosto obezřetný, jelikož tito lidé většinou nikdy nevydělali kapitál čistou hrou a hlavně, sorta lidí, která mu pozemek původně zastavila, určitě nebudila dojem, že by pozemek zastavovali s čistými úmysly, a to z důvodu vyřešení přístupové cesty. Během pátku, soboty a neděle jsem s náhradním kupcem uzavřel obchod, který započal tím, že by si nemovitost vzal do zástavy. Jako pádný argument, proč by měl pozemek narychlo koupit, jsem použil informaci o končící lhůtě ze zástavy a informaci o předjednaném budoucím odkupu za částku 2.750.000,- Kč. K mému překvapení mi dal nabídku, že nemovitost zastavovat nebude, ale že ji koupí, a jako nový vlastník ji pře-prodá společnosti, která byla v dohodě o koupi. Nastavil nám podmínky, že kupní cena bude 1. 600.000,- Kč. Já navíc vyjednal, že momentální majitel bude mít zajištěnou provizi z následného prodeje, a to z důvodu velmi vysokého rozdílu vstupní a výstupní ceny, kterou jsem osobně zajistil. Věděl jsem přesně, kam směřují myšlenky náhradního kupce a předem jsem si uvědomoval, že rizika žádná nejsou. Po tříhodinovém jednání jsem se vším souhlasil. Nastavil jsem podmínky pro majitele, jak nejlépe to šlo. Kdyby se nemovitost zastavila, musel by majitel platit úroky, které by byly v řádech sta tisíců korun, takže čistého 1.600.000,- Kč plus 25% ze zisku prodeje nebylo tak špatné počínání. Nicméně náhradní kupující v pondělí, v den, kdy mělo být vyplaceno zástavní právo, změnil podmínky původní dohody a řekl, že část peněz bude vyplacena dnes, aby byla vyplacena zástava na pozemky, včetně prioritního pozemku, který by mohl propadnout věřiteli, a druhá část peněz, která byla určena na koupi pozemku, bude vyplacena na základě vyhotovení zástavní smlouvy na oddlužený majetek mimo prodávaný pozemek, který svým přičiněním oddlužil. Jeho počínání bylo parazitní s tím, že chtěl vytěžit ještě více, než bylo původně dojednáno. Odůvodňoval to vlastní garancí rizik pro případ, že by společnost, která pozemek měla kupovat, pozemek z nějakého důvodu nekoupila a on by si ponechal veškerý majetek v hodnotě miliónů korun. Měl dokonce připravené dokumenty k podpisu s vyjádřením, buď podepište, nebo nechejte propadnout. Strategicky nás (donutil) souhlasit, jelikož bychom za pár hodin přišli o vše. (Přesně využil obchodního modelu s jednostrannou spokojeností).

V pondělí (ten den) se podepisovala předem připravená kupní smlouva od náhradního kupce, která již stanovovala formu vypořádání takto: první část kupní ceny bude vyplacena zástavnímu věřiteli, aby nemovitosti nepropadly. Druhá část zbylé kupní ceny bude vyplacena nejpozději do xx. xx. xxxx na základě vyhotovení zástavní smlouvy a zástavy majetku. V tento moment jsem nebyl schopen cokoliv změnit, nebo upravit, ale věděl jsem, že tak, jak je to nastavené, je pro nás daleko výhodnější, než před touto změnou, byť si náhradní kupec změnil podmínky, o kterých se domníval, že jsou pro nás nevýhodné. Majiteli jsem naznačil, ať to bez problému podepíše, že mu následně vysvětlím, o co jde. Viděl jsem obrovskou nevoli k podpisu, ale důvěřoval mi. Majitel pozemku tedy souhlasil s novým nastavením a smlouvy se ihned podepsaly. Zástavní smlouva se vyhotovila za dva dny a byla nastavena na čtyři měsíce. V zástavní smlouvě bylo ujednáno, že zástavní smlouva se ruší od počátku, pokud do čtyř měsíců náhradní kupec (již nový majitel) prodá komukoliv onen bonitní pozemek. Jenže novému majiteli se do tohoto nechtělo a já zjistil, že uměle prodlužuje prodej pozemku na dobu po splatnosti ze zástavní smlouvy. Bylo tedy zřejmé, že nový majitel dostal zálusk na několikamiliónové nemovitosti, které by mu spadly do klína, a to jen tím, že do určitého data neprodá svůj pozemek a prodlouží prodej k datu, které bude po datu určeného zástavní smlouvou. Absurdní, ale pravdivé. Jenže nový majitel se přepočítal. Když jsem zjistil tyto skutečnosti a nový majitel mi osobně sdělil, že společnost, kterou jsem původně nasmlouval a která měla pozemek koupit za 2.750.000,- Kč, nebude schopna minimálně půl roku vyplatit peníze za pozemek, tak mi bylo jasné, že musím přejít k plánu B, který si na sebe nevědomky nový majitel změnou podmínek ušil sám. Od tohoto dne jsme čekali na den, kdy se měl pozemek prodat, tedy den, kdy měly zástavy propadnout. Původní majitel byl jednoznačně nervózní a rozladěný, protože vůbec nechápal moji hru, v níž jeho materiální stránka dostávala pořádně zabrat. Komu by se také líbilo čekat na den, který zajišťuje propadnutí veškerého majetku. Každý by logicky dělal vše proto, aby se do daného termínu vytvořily podmínky pro zrušení zástavní smlouvy.

V den kdy vypršela zástavní smlouva, jsem zašel k advokátovi, který dle mých instrukcí obeslal nového majitele s oznámením, že původní majitel pozemku jemu prodal pozemek za částku 1. 600.000,- Kč, kde mu vyplatil z kupní ceny pouze 800.000,- Kč. Dále, že zapůjčil původnímu majiteli částku ve výši 800.000,- Kč na základě zástavního práva. Jelikož původní majitel dluží jemu (novému majiteli) 800.000,- Kč na základě nedodržení zástavní smlouvy, ale i on původnímu majiteli dluží 800.000,- Kč na základě doplacení kupní ceny, tak nikdo nikomu nedluží nic. Tímto úkonem ho žádá o uvolnění zástavního práva. On totiž nový majitel opomněl právní charakter věci, že kupní smlouva je jedna věc a zástavní právo taktéž. Jedná se o dva rozdílné právní vztahy, kde v jednom případě peníze půjčuje a ve druhém kupuje. Nelze kupní cenu na nemovitost přenést na zástavní právo, kde jsou předmětem zástavy jiné nemovitosti než ta co se prodala. I kdyby nový majitel vyplatil celou kupní cenu, tak existuje jedna právní náležitost, kde by nový majitel v případě neserióznosti byl opět na lopatkách.

Jak vidíte, není obchod jako obchod a nejde vše tak, jak bychom sami chtěli, nebo jak plánujeme. Vždy bude existovat něco, co opomeneme, a to převážně na základě vlastních myšlenek, když jsme přesvědčeni, jak jsme dobří. Jenže je potřeba, abychom měli vše pevně v rukou, i když na první pohled vypadá situace jinak. Jak se říká, měli jsme zadní vrátka. Původnímu majiteli se vrátily všechny zástavy a ještě velice výhodně prodal svůj pozemek, přičemž jeho původní představa prodeje byla maximálně 800.000,- Kč. On neporušil zástavní smlouvu, on jen nedostal celou kupní cenu. A nový majitel? Tomu zůstal pozemek s neustálou připomínkou mé životní školy. Stačilo, aby byl férový a dodržel nastavené dohody a já bych zadní vrátka nikdy neotevřel.

Tak co tomu říkáte? Mohu zde popsat spousty absurdních obchodů, jako třeba, když jsem zajišťoval jedné super zadlužené rodině z Východních Čech hypotéku na činžovní rodinný dům, nebo nějaké ty kousky z dob podvodů, ale to bychom riskovali, že by zákonodárci tuto knihu zabavili na základě návodu k trestné činnosti, což není našim úmyslem. Už jen informace o smlouvách a dvou právních vztazích je velmi cenná informace, ale naprosto legální...

Pár slov mimo záznam...

Mimo kontext této knihy mě napadlo, že existuje jeden funkční vzorec na rozpoznání úspěšného obchodu, který je pro lidi, kteří se ne a ne ztotožnit s obchodní problematikou. Celá koncepce spočívá v takovém obchodním modelu, na který lze Vámi spáchat podvod. To znamená, že v každém Vašem obchodu, kde pocítíte, nebo jste si jisti, že jste schopni vytvořit podvod, tak v případě legálního přístupu se bude jednat vždy o úspěšný obchod. Ono je to trošku zavádějící, protože málokdo přemýšlí o podvodném jednání, ale osoba, které se obchod neustále nedaří, tak začne být se silami u konce, přičemž vše umocňuje a dotváří společenský tlak v podobě nedostatku financí. Člověk následně začne myslet i na jiné cesty finančního zisku, které jsou někdy až za hranicemi legality. Jenže úspěšný obchod je reálný vždy, ale pokud plně nechápete myšlenkové toky obchodní procedury a nevíte, jak obchodovat v praxi, tak se jedná o Vaši selektivní a kreativní nauku pro rozpoznání úspěšného obchodu a pochopení momentálního nastavení obchodní procedury, která Vám sděluje informaci, že tento druh obchodu s tímto nastavením je pro Vás nejideálnější obchodní model pro úspěšnou realizaci. Avšak musím zde zopakovat, že z Vás nechci vytvářet podvodníky, jen chci, abyste pochopili rozdílný přístup při realizaci legálního obchodu.

Tento odstavec je opravdu určen pro lidi, kteří se v obchodu takzvaně plácají a neumějí dotáhnout věci do konce a každý jejich obchod končí fiaskem. Pokud si opravdu řeknou, "Ty jo, tohle je jednoduchý jako facka, tady bych byl schopen podvést snad úplně každého," tak stačí přehodit výhybku a z podvodné myšlenky vytvořit obchodní model a to tím, že jen změníte Váš úmysl. Ale toto je zavádějící, pojďme se posunout na hmatatelné věci, jakoby tento odstavec neexistoval, byť je to klíčová myšlenka pro rozpoznání Vašich momentálních možností v obchodu.

Každý obchod má jiná pravidla, okolnosti a účastníky. Pouhá ukázka jednoho obchodu ze mě nemůže činit lektora nauky obchodu, ale jsem schopen Vás připravit na podobné situace tak, že budete schopni reagovat vždy ve svůj prospěch. Důležitých faktorů je spousta, ale není jich zase tolik, abychom si je nebyli schopni zapamatovat. Vše má svůj systém a řád, takže jak jsem prve řekl..., vše postupně, ať vám v hlavě nenadělám zmatek.

•••••

Já si myslím, že je zbytečné Vás zatěžovat okolnostmi, na které jste v průběhu svého života určitě narazili. A když si uvědomíte informace z této knihy, tak sami zjistíte, že to co považujete za absolutní pravdu, může být i krásně skrytá lež. Co byste však měli vědět, jsou informace o systému podvodníka. Podvodník je vždy totéž, co obchodník a dokonalý podvod bez řádně ověřitelných dokumentů není dokonalý podvod. Podvod je ve většině případů zrealizován na základě hlouposti a nevědomosti (lenivého) poškozeného, který naivně vstupuje do obchodu s vidinou vysokých zisků bez řádného ověření celé procedury a podstaty obchodního modelu. Jistě jste pochopili, že zde nebudu uvádět podvody typu, jak někdo někoho uvedl v omyl vykonstruovanými informacemi, protože se představil jako ten či onen. Fakt je, že i tento přístup je v obchodním světě jedním z úspěchů v obchodu, ale to je velmi složité a tak propracované s psychickým vnímáním jednotlivých protějšků, že byste se absolutně ztratili mezi obchodní realitou, fikcí a nelegálním světem. Pro ty pokročilé ve zkratce uvedu, že vždy bylo využito dostupných a omezených informací poškozeného proti němu, vždy se působí na podvědomé informace, které zajistily v mysli poškozeného dojem reálnosti slov podvodníka včetně vizuálního vnímání, které dotváří celé uvedení v omyl a které musí být vždy v přímé korespondenci s momentální společenskou šablonou...

Budu vše směřovat na obchod a obchodní problematiku. Pouze v příkladech k pochopení principu se unáhlím k parazitování na hlouposti druhých, protože v 90% úspěch podvodu stojí právě na hlouposti (nevědomosti) poškozeného. Určitě budu dávat zajímavé vsuvky z běžného života, jelikož ten s obchodem souvisí nejvíce. Velice mě fascinuje jeden internetový portál v ČR, kde jsou uvedeni podvodníci samotnými poškozenými. Lidé jsou tak hloupí, že o sobě píší, že je někdo obral o finance, ale přitom v tak banálních věcech, kde stačí zvednout telefon, nebo kliknout myší po internetu..., ale to je jedna sorta lidí. Spíše tento portál využívám k tomu, abych věděl, co inovativního a kreativního se ve Světě podvodů děje. Pamatujte si jedno ze základních pravidel pro život. "Musíte znát negativa, abyste byli schopni vytvářet pozitiva." Pokud nebudete znát překážky, nebudete je umět překonávat. Protiklady se přitahují, i když jsou každý na jiném konci stejného provazu, ale o tom až v jiné kapitole.

Ale dál..., protože jste zvědaví, co nového Vám mohu nabídnout a jaké rozumy Vám mohu dát. Je mi jasné, že většina čtenářů zaujímá k této knize postoj jakéhosi kritika, ale také jsem si jist, že po přečtení několika stránek se obavy většiny rozplynou. Dlouho jsem přemýšlel čím a jak začít. Je hrozně jednoduché napsat knihu s nějakou tematikou, v níž nejvíce působí a dotváří děj právě Vaší fantazie a naučená moudra z Vašeho mediálního vnímání, které jste za celý život načerpali. Ještě těžší je napsat knihu pro stovky čtenářů s rozdílným úhlem pohledu a rozdílných mentalit, tak aby sedla všem na míru. Rozhodl jsem se tedy o taktickou změnu, kde Vám na první pohled rádoby bezcennými příspěvky zatížím mozek, a Vy nebudete schopni pochopit, proč zrovna o tomto píšu. Nebudete schopni pochopit, proč jsou mé názory roztroušeny v několika kapitolách, a není vše na jednom místě. Například vsuvky na podvodnických rozborech lidské mysli, nebo mé osobní názory na různé obory a průmyslová odvětví v naší společnosti, ale o pár stránek dál Vám začne vše dávat logiku a zjistíte, že jsem dokázal spojit nesmyslné a Vám tak dal ten správný směr k pochopení principu mých myšlenek. Nedopustím, aby Vaše fantazie utvářela jiný děj, než by bylo třeba. Vaše všestrannost, názorová flexibilita a pružnost je velmi důležitá k osobnímu rozvoji, což Vám zajistí osobní rozmach v osobním myšlenkovém světě, a pokud budete přemýšlet o tom, co píši, a začnete sdílet mé názory na náš svět, tak snáze pochopíte smysluplnost této knihy a klíče k úspěchu.

Ono by stačilo napsat vše, co podvodník dělá v přípravě podvodu, jaké komunikační a podkladové materiály používá, čiňte pro legální obchod přesně tak a budete úspěšní, ale věřte, že to nestačí. Vaše fantazie, názory a Vaše životy jsou ovlivněny společenskou šablonou, kde je vše účinně dotvářeno Vaším sociálním zařazením ve společnosti. Nehledě na další faktory, jako je rozpoznání osobnosti, komunikace aj. To vše je potřeba si uvědomit, abyste zjistili a nabyli dojmu, že jste něco víc než ostatní, což je další klíčový moment úspěšného obchodního modelu. Sebedůvěra... další kapitola nejen ve fázích... Až projdeme fáze obchodu, tak by vám mělo být skoro vše jasné. A pokud ne, tak je chyba někde ve Vaší hlavě a je potřeba si knihu přečíst znovu. Tím netvrdím, že jste hloupí, ale tvrdím, že jste natolik ovlivněni společenskou šablonou, díky které nejste schopni rozeznat realitu od fikce, a proto fikci máte uloženou jako realitu, jen proto, že je Vám od malička takto prezentována a Vámi takto vnímána.

Tato kniha je určena absolutně všem, protože informace obsažené v této knize nejsou určeny jen pro obchod, a pokud nemáte žádné vlohy k řízení obchodů a jste smířeni s tím, že budete v zaměstnaneckém poměru, (zaměstnanecký poměr je nejdůležitějším článek pro obchod a podle mě se jedná i o další obchodní vztah. Já pro tebe vyrobím materiál a ty mi za něj dáš výplatu. Jen společenská šablona v zákonech řekla, že zaměstnanecký poměr není obchod - mýlí se), tak se naučíte využívat fáze pro běžný život v mezilidských vztazích. Bez kameramana se film taktéž nenatočí, i když není hlavní postavou filmu. Tato kniha je určena převážně pro manažerské řízení obchodu, protože manažerování je obchodní základ. Obchodní základ obchodu, ale i rodiny. Pochopíte, že vedení domácnosti je také na platformě obchodu, a nejen domácnost. Jedním z průvodců této knihy jsou opakující se slova, názory a větná spojení. To je z důvodu, aby někteří čtenáři plně pochopili kontext psaného tématu a zamezilo se tak propuknutí vlastní fantazie. Pokud jsou mezi Vámi tací, kteří registrují tato opakující se slova, názory a větná spojení, tak je to v nejlepším pořádku, protože jste přesně naladěni na vlně této knihy a chápete ji. Ale lidé nejsou všichni stejní. Jsou i tací, kterým je potřeba klíčové informace neustále připomínat. Na druhou stranu i opakující se slova jsou potřebná, protože ať se posuneme k jakémukoliv tématu, tak vše je o jednom základním vzorci, který se stále opakuje, bohužel pokaždé v jiném pojítku. To znamená, že opakovaná slova budou používána všude tam, kde jich je potřeba, což neznamená, že v jedné kapitole budeme hovořit o něčem a v jiné kapitole o něčem jiném. Obojí je platné, sdělené informace nenahrazují ty předchozí. Napsat Vám hromadně co vše vyvyšuje podvodníka a definovat jednorázově tyto faktory, nebyli byste schopni se soustředit na jiné podstatné texty, které potřebujete k tomu, abyste sami dospěli ke koncovým hodnotám. Ale jak se v jednom moudru říká.: "Dvakrát měř, jednou řež." Vše postupně, abyste měli možnost vše pochopit.

Mezilidské vztahy

Mezilidské vztahy jsou jedním z nejdůležitějších pilířů k úspěšnému obchodu. Málo kdo si uvědomuje, jak důležitý článek pro obchod tvoří mezilidské vztahy. Jenže nejde jen o obchod, ale i o partnerské vztahy, sociální vrstvy apod. Jak by se Vám líbilo mít za partnera přesně toho, koho si určíte? Jak by se Vám líbilo mít na svojí straně vědomosti, které by Vám ihned selektovali, kdo je dobrý, nebo špatný partner a není rozhodující, zda se jedná o partnera pro soukromý život, nebo partnera pro obchod? Jak by se Vám líbilo mít vědomosti a manuál na řešení mezilidských vztahů, kde Vaše osobnost by byla hlavní postavou při utváření komunikace a nastavování jasně daných pravidel?

Tato kniha Vás naučí teorii, ale praxe je čistě na Vás. 70% úspěchu je pochopení a přisvojení informací z této knihy, 20% je Vaše praxe, která je ovlivněná Vašimi momentálními možnostmi, okolnostmi společenské šablony a mentalitou lidí, a 10% je Vaše kreativní složka. U všeho je potřeba najít kořen, zárodek, nebo chcete-li spouštěcí mechanismus. To platí nejen pro mezilidské vztahy.

Tato kapitola je spíše mířena na názorovou oblast ve všeobecné rovině, ale konkrétní příklady a názory je třeba převést i na jiné, příbuzné, případně obdobné lidi, oblasti, funkce a systémy. Zde byste se měli naučit vnímat život kolem sebe a měli byste mít názor na situace a systémy, které se Vás přímo nedotýkají, ale díky těmto myšlenkovým pochodům se stanete velmi cennou komoditou, protože flexibilita uvědomění v několika různých odvětví Vám pomůže snáze vytvářet obchodní modely, komunikovat (vyjednávat), a spoustu jiného.

To hlavní na této kapitole je, abyste otevřeli oči, protože většina z Vás je upnuta na každodenní rutinní činnosti, které se odráží ve Vašem dosavadním způsobu života a ve Vašich zásadách, které jste přijali na základě většiny. Jde spíše o systém, tedy o nastavené prostředí, ve kterém žijeme a kde chceme vytvářet obchodní příležitosti. Vše se vším souvisí, ale pochopení těchto myšlenek pocítíte až po přečtení několika stran a kapitol, protože vysvětlit komukoliv, že je potřeba více úhlů pohledu na jednu věc, je velmi složité a zavádějící. Ještě těžší je rozpoznat, který názor je ten správný a který ne, co je pravda a co lež, ale vzorec k tomu obdržíte.

Veškeré obchodní dovednosti spočívají v dokonalé orientaci v obchodu. Ale i samotná orientace v obchodu Vám nezaručuje obchodní úspěch. Opomíjí se totiž fakt, že samotný obchodní model je začleněn v nějakém systému a politickém režimu, který je klíčový pro Váš úspěšný obchod. Tento klíč je společenská šablona, do které spadá bezpočet lidí, kteří mají různé názory, což je ta největší složitost v obchodu. Tedy mezilidské vztahy jsou jen odrůdou psychologie člověka, protože Váš vědomostní intelekt je o informacích, tedy o psychologické stránce. Praxe je již rutinní záležitost, která je poháněna Vaší intelektuální složkou. V podstatě jde o kvantitu informací, které je potřeba mít v hlavě správně srovnané, protože pokud nebudou správně srovnané, tak se vždy budete zaměřovat na Vámi zkreslené informace a pak je jasné, že obchod bude taktéž zkreslen. Proto nyní pojďme na názorovou část, abyste si srovnali myšlenky do podoby, která je odlišná od toho, co máte zafixované na základě informací ze společenské šablony.

Manipulace lidských hodnot ve světě svobody

Jak všichni cítíte a vnímáte, tak mezilidské vztahy se stále zhoršují, stále se prohlubuje obrovská nedůvěra vůči ostatním. Opětovně jsme u nekalých věcí, jako jsou neseriózní obchody, podvody, krádeže, loupeže, vraždy aj. Je potřeba najít zárodek tohoto protiprávního deficitu, aby se dalo nalézt řešení.

Společnost v České a Slovenské republice byla řadu let vystavena působením komunistického režimu, který se na základě převratu (Sametová revoluce) v roce 1989 změnil v režim demokracie. Tato skutečnost měla za následek otevření trhu západoevropským technologiím, zvykům a plné otevření obchodního trhu. Samotný státní převrat z komunistického režimu na demokratický přinesl spoustu dalších prvků, kterým byly hlavně "informace".

Zatímco komunistický systém velmi dbal na ošetření informačních toků (cenzura), a to z nejednoho politického důvodu, tak Sametovou revolucí (přechodem na demokracii) se zrušila mediální cenzura a povolilo se všem psát a prezentovat osobní a společenský názor.

Nicméně, úřadů a politických funkcí se ujali lidé, kteří žili minulým komunistickým režimem. Manuál na správnost a směr národa byl převzat z jiných západoevropských zemí, které svojí demokratickou politikou byly pro československý stát prověřenou variantou pro vypracování nové Ústavy ČSFR a související Základní listiny práv a svobod. Naše Ústava ČR se do dnešního dne, tedy roku 2015, od roku 1992 nezměnila, kromě způsobu volby prezidenta republiky a jeho pravomocí. Nechci zde hodnotit správnost, či nesprávnost nastaveného systému demokracie, ale chci poukázat na fakt a skutečnost, kterou nikdo nepředvídal, nepředpokládal, ani do dnešního dne krom mě detailněji neřešil.

Situace je tak vážná, že ohrožuje přinejmenším budoucnost lidské populace Čech a Slovenska. Jedná se o mezilidské vztahy, v nichž jsem našel onen kořen příčiny a definoval dopad neustále se zhoršujících mezilidských vztahů, což zasahuje do celé populace. Jistě chápete, že mezilidské vztahy jsou v obchodě velmi důležitým faktorem. Likvidace odpadů, farmaceutika, školství, to vše je druhořadé, pokud lidé nejsou schopni přijmout změny, a nemyslím změny dle představ EU. To, že Evropská Unie zafinancuje projekty na ekologii a ekonomický rozvoj, neznamená, že vytvořila ten správný krok do budoucna k blahobytu lidí, maximálně si našla další nástroj k řízení lidí a jejich poslušnosti, tak jako byla vymyšlena povinná školní docházka. Přestože jsem písemně oslovil několik lidí na těch nejvyšších pozicích, tak jsem do dnešního dne neobdržel žádnou odezvu.

Na základě tohoto zjištění jsem pochopil, že pokud chci pomoci miliónům lidí, aby nebyli otroci nejen systému (společenská šablona), která má spousta nesmyslných směrů technologické evoluce, tak se musím vydat jinou cestou, která je pro nás pro všechny dostupná a bude společensky přijímána. Medializace této knihy je jedna věc, Vaše činnost ta druhá.

Ale dál... Na základě vstupu demokracie do ČSR se zamezilo cenzuře a otevřel se trh s informacemi. Lidé, kteří žili pod taktovkou komunismu, byli po dlouhá léta (po celý život) zvyklí na informace, které každodenně dostávali a které byly pozitivní. Komunismus neměl zájem, aby veřejnost věděla o negativech ve společnosti a zároveň o západoevropských demokratických trendech. Takže lidé se přísunem informací z médií začali dozvídat i o tom, co se v Československé republice, posléze Československé Federativní republice a nynější České a Slovenské republice děje za lumpárny. Byly to informace, které občané většinou znali z doslechu. Něco tak fascinujícího a zároveň pohoršujícího, co občané znali pouze krátce z pirátských filmových videí americké produkce, a co sami nebyli schopni realizovat (jedná se o masu lidí).

Jenže člověk upoutaný každodenně na média, která jsou a byla jeho jediným dostupným prostředkem načerpávání nových informací a která dříve nic takového nevysílala, dostal strach. Onen strach je běžnou reakcí, protože strach je v systému společenské šablony implementován absolutně všude již od povinné školní docházky. Protože se většině lidí nic osobního v negativech nestalo, přešel onen strach do podvědomí (nevědomí) a byl brán v podobě obrovské nedůvěry vůči ostatním spoluobčanům, kde každý občan začal přijímat pouze: rodinu, rodinné známé, spolužáky ze škol a spolupracovníky v zaměstnaneckém poměru. Výjimkou, která potvrzuje toto pravidlo, jsou partnerské vztahy.

Nicméně nedůvěra se každodenně prohlubuje ve všech sociálních vrstvách, což způsobují a zajišťují převážně televizní a jiné informační zprávy plné násilností a jiných kriminálních událostí. Existují dokonce specializované pořady s touto tematikou. (Mediální společnosti začaly parazitovat, vydělávat na mezilidských vztazích a přímo ovlivňují budoucnost lidí a prohlubují negativní přístup k ostatním spoluobčanům). Jen pro představu: Známý od jedné televize z České republiky mi říkal, co TV do zpravodajství zajímá. Reportér volal šéfovi do Prahy, že se stala u Kolína řetězová dopravní nehoda, kde jsou i malé děti, zda to může natočit. Šéf pro zpravodajství se zeptal, zda jsou nějací mrtví, nebo zda je dítě mrtvé. Bylo mu odpovězeno, že nikoli. Z tohoto důvodu, nebyla reportáž k natáčení povolena.

Od roku 1990 se mezilidské vztahy zhoršily o minimálně 3000%. Tyto skutečnosti se odrážejí na osobním životě každého člověka a na výchově další generace dětí, které jsou již automaticky vychovávány v občanské nedůvěře vlastními rodiči. Výchova dětí tak minimálně ve 40% odráží přístup rodičů ke zbytku společnosti.

Celé vše opírám o faktor v obchodním světě, kde jedinec mající dobrý podnikatelský záměr nemá bez dobrých obchodních kontaktů žádnou možnost se na běžný trh dostat. Procento úspěšnosti je v celosvětovém měřítku 1:10.000.

Veškerá velká a funkční průmyslová odvětví jsou velmi dobře provázána lidmi, kteří jsou dlouhodobými obchodními partnery. Aby Vás mezi sebe pustili je takřka nereálné, a nejde jen o finanční krytí celého projektu. Ano, opětovně jsou výjimky potvrzující toto pravidlo, ale to zde z důvodu nepodstatnosti uvádět nebudu.

Od roku 1998 jsem se mimo jiné zabýval zprostředkovatelskou činností a zjistil jsem, že společnost na obchodním trhu má obrovské nedostatky, které jsou vázány na finanční zisk. Osobně dnes rozděluji obchody na tyto tři skupiny. :

První skupinou jsou obchody parazitující, kde je spokojena pouze jedna strana. (Jedná se o nejrozšířenější obchodní model, který je schopen generovat nejvyšší zisky na úkor bezmoci druhého, pramenící z momentálního životního standardu. Tyto obchody se převážně opírají o zaběhnutý právní systém).
Druhou skupinou jsou obchody zavádějící, které jsou vedeny schopností i neschopností dostát závazkům plynoucím ze smluv, nebo s kritérii, která jsou dostupná pouze konkrétním sociálním vrstvám. (Tyto obchody jsou taktéž velmi rozšířené u velkých společností poskytujících finanční a jiné služby, kde generování zisků je zajištěno velkou přidanou hodnotou, dále likviditou, pojištěním a následným vymáhacím instrumentem, jako jsou insolvence, exekuce a soudní pře. Tyto obchody mají největší oporu v systému, kde se selektuje osobní historie každého klienta).
Poslední, třetí skupinou jsou obchody přímé. (Tyto obchody jsou ojedinělé, spíše dané u rodinných podniků s historií produktu. Jedná se o obchody, které jsou nejméně generující, ale všechny zúčastněné strany jsou spokojené. Spousta korporátních společností tvrdí, že toto jsou jejich obchodní praktiky, ale v reálu jsou jejich motivací finanční zisky z masy klientů. Samotná výše jejich přidané hodnoty se průběžně mění dle tržní politiky).

Důležitým faktorem jsou samotné možnosti z vyvstávajících příležitostí, které přispívají ke změně dosavadních obchodních systémů, mentalit a samotné ekonomické stability, která by zajišťovala velmi vysoký počet pracovních míst, a to prostřednictvím rozvoje a diverzifikace ve všech průmyslových odvětví.

Účelem by mělo být dosažení změny přístupu lidí k věcem samotným. Tím že budeme schopni si sami zajistit financování na jakýkoliv projekt, tak zbytek neaktivních lidí pochopí, že nikdo za ně nic neudělá a že se budou muset přizpůsobit většině. Na druhou stranu také pochopí, že na to vše již nejsou sami, neboť sami v sobě získají velmi velkou obchodní oporu. Oporu administrativní, právní, manažerskou a zároveň oporu proti úpadku, kterou budou kopírovat od těch úspěšných kolem sebe. Dnes se všichni spoléhají na druhé, ale představa, že by si vše dělal jeden subjekt, je pro dnešní společnost nepředstavitelná, ale není nereálná. Je to jen na nás a našich vědomostech.

Mediální svět

Protože i mezilidské vztahy mají evoluční proces, můžeme napsat, že se jedná o adaptaci (aklimatizaci) na momentální vlivy českých občanů a občanů okolních států. Největší mírou určování směru procesu je mediální svět, který v cca 90% ovlivňuje samotný mentální evoluční proces lidského smýšlení, přesněji lidské názorové oblasti. Mediální svět působí i na zákonodárce a ti v rámci vlastních dispozic ovlivňují zbylých cca 10%. Podle společenské šablony společnost vnímá tuto skutečnost opačně, kde je společnost přesvědčena o tom, že zákonodárci ovlivňují cca 90% a média oněch cca 10%. Číselně tedy absolutně opačně.

Mediální svět je určen pro masu lidí, kteří nemohou být v jeden moment na stejném místě, tam kde se dějí konkrétní události. Jedná se o plošné vizuální vnímání. Je potřeba si uvědomit, že média jsme hlavně my lidé sami o sobě, protože vše, s čím přijdeme do kontaktu, vizuálně vnímáme a bereme jako nesporný fakt. Jedná se o přímé vizuální vnímání. Otázkou zůstává, zda jsme všichni schopni pojmout prožité informace správně, tak jak byly myšleny, nebo se udály. Stačí chvilka nepozornosti nebo vidět jen část události a naše paměť vyhodnotí vizuální kontakt v absolutně jiném kontextu, než v jakém se ve skutečnosti ona událost udála. V ten moment by měl vyvstat existující deduktivní způsob vnímání, který by měl celou událost podle nejideálnější a nejpravděpodobnější logiky uvést na pravou míru a zařadit do osobní kartotéky správně. Jenže opět je zde otázka, kdo tyto schopnosti využívá a pokud je využívá, tak zda je využívá objektivně, tedy správně, protože existuje tolik mylných informací, že byť je dedukce správná, tak je pouze správná na základě společenské šablony a to může být jedna velká lež, kdy někdo jiný chce, abychom si mysleli, že se jedná o pravdu a fakt. Tím Vám chci sdělit, že několik lživých událostí, které se mediálně tváří jako pravda, bereme za pravdu a naše deduktivním vnímáním je tak ovlivněno na další lež, kterou vyhodnotíme opět jako pravdu. Tím se dostáváme do organizovaných lží, které nám mohou být servírovány jinak, než se doopravdy stali a díky našemu deduktivnímu vnímání se společensky dlouhodobě vystavujeme nepravdám, které nás od malička ovlivňují a udržují v jiném informačním gardu, o kterém se společensky vyjadřujeme, které společensky přijímáme a které jsou například ideální pro zákulisní politické hry. Nejhorší je, že těmto existujícím nepravdám jsme učeni již od svých rodičů, kteří ony lži mají taktéž za pravdy a proto se dnes vyjádřit o nějaké pravdě, že je to lež, je takřka nadlidský výkon, protože taková lež je vždy implementována na přijatelnou mez momentální společenské šablony veřejného mínění.

Je potřeba si uvědomit, že řízení státu nespočívá jen v ekonomickém chodu a ekonomické pomoci občanům daného státu. Jde převážně o daleko silnější podtext tohoto celého, což je řízení lidí, tedy působení na občany aby činili co my, jako stát potřebujeme. Tedy, lidé spadající pod konkrétní stát nejsou svobodnými lidmi. Jsou v systému lidských farem, který je společenskou šablonou (zavedeným systémem politického režimu) nutí k tomu, aby byli pokorní a vykonávali své pracovní činnosti. Zároveň je systém nastaven tak, aby zajišťoval mentální souhlasný přístup všech občanů státu, kteří mají být přesvědčeni, že toto je normální a běžné, a toto zase není. Přesněji, toto musíte, můžete, a nemůžete, což je dnešním systémem dáno na rádoby svobodném rozhodnutí jednotlivce. Česká lidská farma soutěží s jinými lidskými farmami, které jsou součástí jiných států, kde slouží jako nástroje pro jiné organizace, ale k tomuto se postupně dostaneme. Všichni soutěží na základě jediného motivačního prvku, kterým jsou peníze a tím zajištěná moc.

Nemohu opomenout vsuvku, která se přímo mezilidských vztahů dotýká, byť s obchodem jako takovým na první pohled nemá nic společného, ale ve výsledku zjistíte, že vše se vším souvisí a vše je na všem závislé.

K úspěšnému obchodu bychom si měli uvědomovat tolik věcí, že by nám nestačilo ani 500 knih. Ale věřte, že vícestrannost z Vás učiní v obchodním světě velmi cennou komoditu, stačí se učit postupně, nikoli jednorázově vše najednou. To znamená, že postačí Vaše odvětví a Vaše činnost a to od počátku po samotný konec, ale k tomuto se dostaneme ve fázích. Nyní k té vsuvce.

Uveďme si názorný příklad na společenské osnově, konkrétně na povinné školní docházce. Na YouTube jsem kdysi viděl velmi zdařile zpracovaný projekt s názvem "Zakázané vzdělávání," který mě donutil přemýšlet o hodnotě demokracie, společnosti a diktatuře moderního systému. Marie Terezie byla hlavní postavou povinné školní docházky. Byla přesvědčena o mocném strategickém kroku v řízení lidí již od útlého věku, byť celá akce školství vznikla v Prusku. A měla pravdu. Za několik let povinnou školní docházku převzal celý svět. Jenže my dnes máme demokracii. Nechceme, aby nás řídily dočasné systémy mocných politických stran, které nás mají jen jako lidské farmy pro své státní záležitosti, a to po dobu zákonem řízené obměny nástupnické politické strany. Jak řekl ministr financí Babiš, stát je firma, a tudíž jako firma se dá vést a řídit. Jenže pokud se bude vedení firmy neustále měnit, tak bude docházet k neustálému chaosu, bude neustále vyvstávat chaotické a nepřehledné prostředí. Druhým faktorem je, že bez pomoci vlastníků jednotlivých firem se to panu Babišovi podařit ani nemůže, protože firma je o symbióze, chcete-li, týmové hře. Celá věc má více faktorů a je potřeba se na problematiku podívat absolutně jiným úhlem pohledu, než je mediálně vedeno.

Každá politická strana má volební program plný závazků zlepšení pro lidskou populaci v případě zvolení. Jenže co člověk, to názor, proto i politické strany mají jasně daná pravidla ohledně nových členů, kteří musí být myšlenkami ztotožněni s politickou ideologií politické strany. Jenže se prokázalo, že všichni chtějí to nejlepší pro lidi. Každá politická strana chce vždy to nejlepší pro lidi. Představte si, že budete mít v jedné politické straně 80% podvodníků, kteří Vám naslibují modré z nebe, což celé podpoří před-kampaňovou medializací, která Vás díky dlouhodobému působení ve společenské šabloně přesvědčí o dobrém a správném úmyslu. Jenže jde o moc, zisk peněz a jiné zajišťovací instrumenty do budoucna, kdy aktivita politiků se dostane do pozadí. Pak je zde další faktor samotného výkazu práce. Tehdy zjistíte, že jste naletěli, protože z oněch slibů není nic, ale to jste zjistili až na konci volebního období, když oni jsou již dávno zvoleni. Ale i přesto přese všechno volíte své zástupce znovu a znovu a doufáte, že tato konkrétní politická strana bude zrodem zlepšení momentálního stavu. Bylo by moc pěkné, kdyby občané (voliči) zažalovali jimi volenou politickou stranu z podvodu (uvedení v omyl), protože na základě smyšlených informací a nedodržení závazků voliče uvedli v omyl, politici se obohatili o výhody aktivní politiky, což jsou výplaty, životní standard, právní moc apod., veškeré náklady na jejich chod šel z daní voličů. Bohužel lidé jsou v 90% zbabělci, a to je potřeba si uvědomit. (Zbabělci jsou na základě nedostatku informací, protože neplnohodnotné informace jim nenabízejí jiné východisko, než se stáhnout do ústraní). Lidé se drží v ústraní a o negativních faktorech pouze hovoří (polemizují). Žalovat se dá vše, i toto. Mně osobně by se líbilo, kdyby lidé z kandidátek nezvolili ani jednoho kandidáta, ani jednu jedinou politickou stranu. Páni, to by bylo něco. Politici by si uvědomili, že již nemohou ovlivňovat druhé tak, aby lidé činili, co oni momentálně chtějí. Lidi potřebují vůdce, ale jak ho mají skutečně rozpoznat na základě jednoho textu, který je podtrhnut mediální propagandou zkreslující informace o kvalitách osoby na kandidátce a vše se projeví až za pár let, kdy se jedná o nezvratný fakt? (Tento moment si udržte v paměti, protože takto funguje spousta věcí. Vše podstatné je nastaveno na nezvratné fakty, kdy už není cesty zpět).

Anebo volba prezidenta. Proč já mám přijímat systém někoho jiného a volit toho, koho jiní lidé dodali? Mě osobně se nelíbil nikdo na kandidátce, tak proč nemohu náhodně vybrat alespoň 3 osoby z lidu, ať lidé posoudí kdo je ten správný zástupce státu, a ne pouze ten, který splnil 50.000 podpisů a je mediálně a finančně tlačen podnikateli a politickou stranou. V ten moment mně nezbývá nic jiného, než podlehnout veřejnému nátlaku (společenské šabloně, která mi říká, toto je v pořádku, běžné a normální, protože je vše podpořeno zákonem), a mohu vybírat pouze z těch, kteří se mi nelíbí. Avšak díky logice vyvstalé ze společenské šablony systému volit chci, protože mi není lhostejný můj osud a osud naší země, protože chci pro sebe a své nejbližší to nejlepší. Selektuji tedy z těch, co mi nevyhovují, alespoň tu nejideálnější variantu. Ono to má pokračování, ale pojďme zpět k hlavní myšlence.

Co politik, to názor, což zajišťuje podle společenské šablony (momentální systém = zákon) objektivní demokracii při rozhodování a řízení státu. Jenže objektivita vůbec není zaručena, to je jen lidský omyl, o kterém málokdo přemýšlí. Já jsem za celý svůj život neviděl, že by nějaká politická strana chtěla pro své voliče to špatné a právě na tomto základě mě napadá otázka, čí názor je ten správný (mimo některých politických stran na počátku demokracie). Koalice, opozice, jde přeci jen o kvantitu hlasů, kde všichni chtějí pro lidi to nejlepší. Jeden chce regulační poplatky, druhý je nechce, a dokonce se objeví i takový názor, který je něco mezi tím. Čí názor je nejlepší pro náš pracující lid? Ten, nebo ten druhý... Systém je utvořen díky vývoji občanů a jejich reakcí na systémy jiných funkčních států, které na ně dlouhodobě působily. Jenže tento systém nás nikdy nikam neposune. Nehledě na fakt, že se politici mění jako na běžícím pásu, každý špiní každého, zbavují se nepohodlných apod. Netvrdím, že lidé, kteří jsou v politice, nic nevědí, ale na druhou stranu -naučili se politiku za chodu. A pokud pomineme politologii, tak škola na politiku není. V prvopočátku jim šlo o dobré jméno a mediální řeči, které jim upevňovaly pozice pro následná volební období. Dnes? Dnes jim jde o politickou moc a provázání vlastních zájmů (mediálně: prosazování vlastního názoru). Sami jste schopni se podívat do archivu politiků a uvidíte styl oblékání, styl řeči, gest a jiných nedokonalostí. Přijde mi to jako rychlopodnikatelé, kteří nelegálně vydělali kapitál na nedokonalém a nezmapovaném systému demokracie, díky kterému jsou dnes váženými a předními podnikateli. Jenže jsou-li dnešní politici profesionálové, tak je potřeba vědět v čem. V chaotickém systému se spoustou přehmatů a kiksů? Nebo jsou profesionálové v již nastaveném procesu, který nastavili jiní, a oni sami nechápou pravou podstatu systému a význam, a tudíž vedou lidi k jasné diktatuře a nesvobodě končící úpadkem společnosti a možná i lidské populace? Nebo jsou profesionálové, kteří činí pro blaho občanů státu s plným uvědoměním?

Já jsem za poslední řadu let z pozice občana nezaznamenal žádnou změnu k lepšímu. Všude okolo sebe to slyším, ale na sobě jsem nic takového nezaznamenal. A ani moje máma, ani moji známí. Tak koho to volíme a proč? Jediné, co zaznamenávám, jsou samá negativa, a věřte, že jsem velmi objektivní. Jenže to není jen u nás, ale všude v Evropě a na celém Světě. Je pravda, že v politice je spousta lidí, kteří chtějí změnu pro běžný lid, ale proč se nic neděje? Panu ministrovi Babišovi jsem psal návrh, jak oddlužit náš Český stát do 7, 5 let. Ano, tomu pánovi, co je tak populární, v situaci, kdy každý je mediálně přesvědčen, že koná pro blaho lidí. Víte co mi na to odpověděl? Nic. Jediné jeho gesto bylo, že do fondu pana presidenta Zemana zřízeného za účelem oddlužení státního dluhu dal 500.000,- Kč. Nabídl jsem systém, který by oddlužil každého občana, a postavil Českou republiku do pozice absolutně nezávislé na komkoliv s možností daňového ráje, který by zajistil obrovský přísun peněz do státní kasy v podobě zřizování gigantických zahraničních firem s přísunem velkého množství investičních skupin. Vláda nemá zájem. Pan Babiš nemá zájem. Pan Babiš nesmí zapomenout, že lidem slíbil spoustu změn, ale zatím nic takového, co by všichni voliči pocítili na vlastní kůži, neučinil. Ale pravdou je, že pan Babiš je chytrý člověk, který by změny mohl učinit. Nevím jak Vy, ale i když to osobně nepociťuji, tak si uvědomuji jeden fakt, který beru velmi osobně. Před šesti lety se mi narodila dcera. Jen tím, že se narodila, dluží Českému státu 125.000,- Kč, protože státní dluh se rozpočítává na obyvatele. Státní dluh je dluhem občanů státu. Před dvěma lety se mi narodil syn, a ten dluží již 145.000,- Kč. Celý náš systém je nastaven na ekonomice, která má vlastní pravidla. Jedním z pravidel je bankovní scoring (bonita klienta) a bankovní a nebankovní registry. Pokud jsem dlužník u státu, tak jsem dlužník a nedá se rozdělovat dluh a dluh. To je stejné jako ručení druhému. Taky jsem si dluh nezavinil a musím ho splatit. U státu jsem si zvolil politickou stranu, která dluh postupně vytvořila. Vždy budu dlužník já. Oddlužení občanů, je nejzákladnější věc. Jenže pan Babiš asi na to nemá myšlenky. A jak je vidět, tak když má možnost něco učinit, tak má spoustu jiné práce, která není hmatatelně vidět. Ego dokonalosti jen proto, že je jedním z nejbohatších lidí v České republice, je velmi velké, hlavně že na vlastní zájmy čas má. Mám takový pocit, že jedna politická strana měla sněm a pan Babiš byl pozván, ten ale dal přednost panu Jaromíru Jágrovi. Proč ne, taky si koupil média a našel se v absolutně jiném odvětví, které je mu bližší, než samotný Agrofert. Otázek je mnoho, ale o tom tato kniha není. Závěrem je, že by politici měli změnit Ústavu a režim, aby se lidé posunuli evolučně dál. Aby se tak stalo, je potřeba pro tyto účely zajistit demokratickou monarchii. Pak zavládne pořádek bez chaosu s jednou jedinou osobou v čele a týmem několika politických stran v pozici rádců a doporučovatelů. Demokracie je snůška myšlenek o svobodě vsunutá do zákonů a listin, které by měly každé osobě zajistit spravedlnost a jejich práva. Jenže jaká práva? Čí práva? Komu jsou ona práva určena? Konečně jsme u tématu, u kterého jsem chtěl být.

Lež o pravdě I.

Celá obchodní procedura se opírá o zákony, které určují (definují), co se může a co se nesmí. Nám nezbývá nic jiného, než tyto zákony dodržovat, ale opět vyvstávají otázky... Je v zákonech vše definováno správně? Co když chci vlastní pole a na něm hospodařit a být absolutně soběstačný? Jenže já se narodil v roce 2015 a mé demokratické myšlenky jsou nerealizovatelné. Příkladem: nemám vlastní bydlení (dříve za minulého režimu bych bydlení obdržel od firmy, pro kterou bych pracoval). Ani nemohu podnikat (nejsem bonitní klient pro firemní půjčku, jsem bez historie). Nemohu si dovolit ani tržně předražený pozemek koupit, nemohu tedy vůbec nic, kromě aktivity hlavního pracovního poměru, případě provizního systému. Co tedy mám udělat, abych měl privilegia jako naši starší spoluobčané, kteří nabyli pozemky a jiné nemovitosti za zlomek ceny, případě zdarma? Kdo mi pomůže v dnešní době nabýt majetek, nebo zajistit kapitál pro podnikání? Jak já k tomu přijdu, že jiný dostal něco zdarma a já dnes, abych si to zajistil, se musím na celý život k někomu, nebo k něčemu uvázat.

Naše společenská šablona prostřednictvím zákonodárců se ubírá velmi špatným směrem a absolutně se zapomnělo na budoucnost mladých lidí. Ono se na ně nezapomnělo, ale není politická chuť to řešit. Spíše jednostopým evolučním rozmachem odsoudili naše děti k systému umělého zadlužování, chudoby a potlačeného životního standardu. To je jedna část demokracie.

Já jsem Husákovo dítě, jako Husákovo dítě jsem prožil trošku komunismu, převratu a demokracie. Na byty existoval pořadník. Dnes je obálková metoda. Bez peněz není nikdo schopen něco vlastnit a z hlavního pracovního poměru si byt nekoupím, protože zaměstnavatelé svým zaměstnancům nedají takové výplaty, aby se nemuselo uměle zadlužovat s fixací úvazku na 20-30 let. Stačila by jedna až dvě celorepublikové stávky na 1 týden. Stačilo by, aby lidé přestali kupovat nemovitosti a brát si hypotéky aj. Starší systém demokracie dříve lidi zvýhodňoval a pomáhal jim. Dnes musíte za vše neúměrně zaplatit, a pokud nemáte peníze, tak jste mimo hru. Politici Vám řeknou, když nemáte kde bydlet, tak jděte do azylového domu, ten je účelně zřízen na pomoc lidem. Politici vůbec nechápou pravou podstatu bytí. Jsou schopni nabídnout takové řešení, které Vás společensky nejen znemožní, ale vezme Vám Vaši osobnost, život, životní standard a Vaše sebevědomí. A vzít si ve třiceti letech hypotéku na 25-30 let? Jako, že bych v 55 letech, případně v důchodu byl zadlužený? Člověk pracuje celý život až do důchodového věku, a do té doby by měl být svázán nejen státem, ale i bankou? Kde je ta svoboda? Všichni jsou upřeni na celosvětové závody, kdo vydělá větší zisk s motorem otroků, no spíše na základě lidských farem, které jsou schopny vydělávat peníze jiným. (Jsem přesvědčen o tom, že pojem lidská farma, bude hodně diskutované téma všude ve Světě, protože jsme lidské farmy pro jiné).

To mi připomnělo jeden fakt, že vše přírodní na této planetě nepotřebuje zásah člověka, protože veškeré rostliny (semínka rostlinek) v sobě obsahují genetickou informaci, jak ideálně růst. Růst bez zásahu člověka. Člověk ale do těchto vlivů zasahuje a to velmi zásadně, čímž mění genetické informace, které budou mít negativní dopady pro přežití našeho lidského druhu. To samé platí o zásahu člověka do přirozených životních potřeb člověka, jako jsou potraviny a voda. Zásahem se vytvořila závislost na penězích, nikoli na vodě a potravinách. Bez peněz si vodu ani potraviny nepořídíte. Pustíte si doma kohoutek a přijde Vám účet za vodu..., apod.

Ale vraťme se k systému ovlivňujícímu mezilidské vztahy. Politici se zdokonalují (profesionalizují) v nesmyslně zavedeném systému, bez ambice inovovat. Inovace vytvářejí v represivních systémech, které jsou pro společnost ochranou. Inovace, které člověka jen připraví o svobodu. A co teprve malé děti? Povinná školní docházka. Co je svobodného na tom, že malé děti jsou nuceny navštěvovat každý všední den školu, kde se dozvídají od všeho trochu? Je to nesmyslný přežitek řízení lidské populace, kde opět člověk zasahuje a mění tím (potlačuje) rozvoj člověka. Sám jsem vytvořil systém školství implementačně vhodný do dnešního ekonomického systému, který by absolutně od základů převrátil společenskou šablonu, zavládla by účelnost a spokojenost všech stran. Dnešní škola není o dětech, ale o dospělých, kdy vrtící se dítě je usměrňováno, a kolikrát označeno například ADHD a jinými diagnózami. Toto téma je na dlouho, ale doporučím Vám vyhledat na YouTube dokument "Zakázané vzdělávání." To Vám osvětlí celou problematiku školství - a nejen školství.

Představte si školku od 3 do 8 let věku dítěte. Jsou v ní včetně učitelů i psychologové, kteří mají za úkol rozpoznat u dětí jejich přednosti. Podle kreativity dítěte by bylo dítě dáno na speciální školu, která by se zaměřovala pouze na přednosti dítěte. Již žádné bezúčelné potlačování dětského potenciálu, kreativity a inteligence. Dítě by šlo přesně ve stopách vlastní volby, kterou ovládá nejlépe a která ho očividně baví. Ve výsledku dítě bude mít vždy na výběr koncový profesní obor v odvětvích, ve kterých bude moct uplatnit vlastní přednosti. Tyto školky a školy by nahradily dnešní systém školství. Střední a vysoké školy by byly vlastněny a řízeny firmami, jichž se výsledný obor dotýká. Tím se nabízí způsob individuálního studia, které by státní pokladně nejen ušetřilo náklady na studenty, ale zároveň by do státní pokladny tekly daleko větší proudy financí, a to ze studentů, kteří by na středních a vysokých školách pobírali platy od budoucích zaměstnavatelů. Jak je to možné? Pro jasné pochopení si uveďme příklad stavbyvedoucího. Stavbyvedoucí má vysokoškolské vzdělání, ale jedná se o teoretika. Praktik je až na stavbě při řízení stavby. Co kdyby budoucí stavbyvedoucí šel na střední odborné učiliště, kde by měl týden školy a týden praxe, tak jako je u oboru zedník? Po třech letech, kdyby úspěšně složil závěrečnou zkoušku ústní, písemnou a z praxe, by šel na přípravnou dvouletou školu (nástavba), která by vyústila v závěrečnou zkoušku písemnou a praktickou, a pak by byl mistr na stavbě. Následně by se posunul na vysokou školu... Od druhého ročníku učebního oboru je již na částečný úvazek u zaměstnavatele, který je jedním z vlastníků školy. Dále, při dvouleté nástavbě by byl u jiného z vlastníků, což podporuje i jiné faktoringy, které jsou spojené s jinou mentalitou a systémem řízení firmy. No, a vysoká škola, tam by byl stážistou u velké stavební firmy... atd., atd. Automaticky by tím vznikl systém firem, které by nejen spolupracovaly, ale podle velikosti by měly na starosti i stupně výuky. Nebo že bychom to byli schopni vytvořit i jinak? Pro dnešní nastavený systém by toto bylo nejideálnější, ale jedná se o jakousi přípravu, kterou by dnešní společnost nepřijala. Takto se dá velmi efektivně zajistit, aby studenti nechodili jen na TOP školy, které jim v budoucnu zajistí díky vysokým příjmům lepší životní standard. Kdo pak bude zajišťovat černá řemesla? Děti, které jsou z pomocných škol (zvláštní škola), nebo lidé z výkonu trestu, protože existují v rámci resocializačního programu odsouzených studijní obory, zedník, obráběč kovů, CNC obsluha a jiné rekvalifikační kurzy a programy, jako jsou vazač knih, základy na PC apod.

Ale proč Vám píšu o těchto věcech? Toto jsou výsledky změn v mezilidských vztazích, které působí na náš režim, tedy demokracii, což vše dotváří mediální svět. Obchod není jen o produktu, kterým se chcete zaobírat. Obchod je o názorech na odlišná odvětví, která se nás přímo i nepřímo dotýkají, protože ovlivňují přímo nebo nepřímo náš produkt, případě obchod, kterým se zabýváme. Ale co je obchod? Státní systém řízení lidí pro masivní výrobu peněz. Jak jsem Vám již psal, vše se vším souvisí a vše je provázané. No, a mentalita lidí je základem pro mezilidské vtahy.

Uvědomovat si úskalí naší společnosti (nastaveného systému) je důležité pro Vaši orientaci v podnikání, nejen pro flexibilitu.

Celá problematika mezilidských vztahů má daleko více úskalí, než jsem zde popsal. Nechme nyní na chvilku systém systémem a pojďme se podívat na mezilidské vztahy trošku jiným úhlem pohledu, a to z pohledu samotných lidí, abyste si nejen rozšířili objektivitu, ale i úhel pohledu na obchodní problematiku mezilidských vztahů při komunikaci (jednání). Přitom pochopíte, že jste v minulosti vytvářeli spoustu chyb, protože informovanost je základním pilířem komunikace a vyjednávání. (Již tolikrát jsem napsal, že je něco nejdůležitější, ale ono vše je hrozně důležité. Vše se vším souvisí a něco vynechat, v tom nespočívá funkční systém. Proto je vše stejně důležité, nejdůležitější).

Ctihodný a spořádaný občan

Jak již bylo řečeno (popsáno), tak zákonodárství je nástrojem řízení obchodu. Když vezmeme samotné zákonodárce, ale i profesionály z různých průmyslových odvětví - mám na mysli soudce, státní zástupce, administrativní pracovníky ve státní správě, ale i manažery ve vrcholovém řízení firem, ředitele divizí, politiky apod. - tak všichni mají dvě negativa, která s mezilidskými vztahy plně korespondují a ovlivňují tak objektivní úhel pohledu na konkrétní obchodní věc. Vše je samozřejmě spojeno s obrovskou nedůvěrou vůči všem cizím celkům. Je potřeba definovat konkrétní modelové příklady pro správné pochopení tohoto tvrzení. První z negativ je delegovaná rozhodovací pravomoc na základě struktury firmy (lenosti člověka), což je pudová záležitost předávaná genetickým kódem, a to druhé negativum je profesionální deformace, což je opět lenost člověka a pudová záležitost, ale vyvstalá na základě společenské šablony. O pudech si řekneme v jiné kapitole, ale pro Vaše srovnání se nyní zaměřme na pouhý názor a jiný úhel pohledu.

Tato dvě negativa jsou velmi častou problematikou při navazování nových obchodních vztahů, které vyvstaly na základě zásadní změny společenského systému, tedy režimu. Negativa se dotýkají i neobchodních činností, které mají na obchodní svět velmi těžký dopad. Zhoršování mezilidských vztahů má drtivý dopad na obchodní jednání cizích představitelů a jejich obchodních modelů, byť jsou obchodní modely cizích představitelů daleko lepší a účelnější, než osob, které o přijetí, či odmítnutí na základě delegované pravomoci rozhodují.

Mimo jiné, společenská obchodní šablona akceptuje tato pravidla, která i pro Vás jsou základem obchodního vyjednávání. Pokud po někom něco požaduji, nebo někomu něco nabízím, tak vždy jdu za ním, a to i s předpokladem časové i finanční ztráty. (Časovou a finanční ztrátu jste schopni změnit na časovou a finanční investici ve formě úspěšného obchodu, kde nemusí k zamítavému rozhodnutí dojít. Důležitá je příprava, ale o tom až dále v této knize). Pokud někdo něco po mně chce, tak ať si za mnou dojede. Pokud v obchodním světě ten, kdo po mě něco chce, navrhne setkání na půl cesty, nebo navrhne, ať přijedete za ním, tak obchod rovnou zahoďte. Nic se nedělá na půl a z Vašeho obchodu by byl nedokončený obchod, nebo byste vše museli dělat Vy s nulovým výsledkem, protože toho, kdo po Vás něco chce, postavíte podvědomě do vyšší pozice (rozhodovací pozice), než sami jste. Ale pokud ten, po kom něco požaduji, navrhne schůzku na půl cesty, jedná se o cca 80% úspěšnost realizace obchodu. Toto neplatí při pracovní cestě, kde ten, po kom něco požaduji, jede přes mé město, nebo navrhne setkání po jeho pracovní cestě, kam máte dojet, byť tato varianta zvyšuje šanci na úspěch.

Jenže co dělat v případě, kdy po někom něco chcete, jedete za ním na základě jeho pravomocí, které jsou omezené, ale zároveň dostačující pro zamítnutí Vaší nabídky, nebo žádosti? Přesně s tímto jsem se několikrát v životě setkal. Ať to jsou mobilní operátoři, kdy se Vaše návrhy, případně žádosti nedostanou tam, kam by podle povahy měly, a zamítavé stanovisko obdržíte od osoby, která nemá rozhodovací pravomoc projekt schválit, ale pouze zamítnout. To samé platí u pojišťoven, bank apod., kde nejste schopni se bez doporučení dostat k hlavním řídícím orgánům firmy, které potřebujete pro svůj záměr a které jsou kryty vlastním managementem, jemuž předali rozhodovací pravomoc o přijetí, či zamítnutí. Jenže já výše napsal, že mají pravomoc pouze zamítnout. A víte proč? Protože management má nastavená jasná pravidla, systém a mantinely a jakékoli vybočení není akceptováno. Přestavte si, že jako obyčejný člověk a klient si půjdete do banky pro úvěr. Úroková sazba bude 5%, ale Vy potřebujete pro svůj podnikatelský záměr maximálně 2%, abyste byly schopni úvěr plně a řádně splatit. Jste přesvědčeni o tom, že vedení banky při předložení záměru a návrhu podnikatelského záměru by Vám vyšlo vstříc, ale bankovní úředník Vám projekt zamítne jen proto, že jeho kompetence jsou striktně řízeny pravidly vedení, a tedy úrokovou sazbou 5%. Bankovní úředník není oprávněn udělit procenta nižší. Variantou jsou tyto dvě možnosti. Buď se dostanete k vlastníkům banky, které musíte zaujmout výší úvěru, nebo všeobecně zaujmout do prvních 2 minut. Nebo onen bankovní úředník vybočí z běžného procesu nastaveného systému a postoupí Vaši žádost vedení společnosti s vlastním rozborem a doporučením. Riskuje přitom negaci své osoby díky drzosti a troufalosti, případně se kladně dosadí do hledáčků vedení, což by bylo zajímavé pro jeho kariérní postup. To samé je u pojišťoven. "My tento druh pojistek nejsme schopni zajistit." Ale...., vždyť by to bylo pro pojišťovnu terno..., nedá se nic dělat. Není onen problém někde jinde? Není náhodou naše osobní zkušenost, která je podpořena celkovou procedurou neměnného průběhu našeho snažení zástěrkou něčeho jiného? Jak je možné, že naše snaha vyvstalá z logického uvažování je předem zamítnuta? Proč nám systém dává jasně najevo nelogická zamítnutí, když máme vše potřebné pro

doložení funkčního obchodního modelu? Kde je ona příčina onoho hlavního důvodu, která mě automaticky nechává bez pomoci?

Takto fungují hlavně úřady, které se opírají o zákony. Tam nejste schopni nic udělat. Ale co když ano? Co když jsme schopni tento systém obejít a přimět každého, aby činil, co my potřebujeme?

V tomto procesu hrají podstatnou roli tři hlavní negativní faktory. Masivní zisk peněz díky lidským farmám, obava změny, která by mohla způsobit ztrátu těchto masivních zisků, případně nefunkčnost, a poslední je deformace povolání, protože je člověk ovlivňován minulostí. Deformace povolání má spoustu podob, ale zaměřme se nyní pouze hlavně na profesionální deformaci, která v sobě nese i stereotypní jednání.

Každý výše popsaný subjekt má v dané profesi nebo oboru několikaletou praxi, která je odvislá od funkčnosti řízené firmy nebo daných zákonů. Jedná se o stereotypní přístup, ve kterém se každý celek zdokonaluje. Každý se však bojí změn, které by mohly změnit výsledek funkčního systému, proto lidé nejsou schopni akceptovat změny. Lidé mají zásady, o kterých jsou přesvědčeni, že právě tento přístup a toto chování je klíčem obchodního úspěchu. Omyl, mají pravdu jen z části, ten hlavní faktor úspěchu je trošku jinde. Ale pojďme dál k názornému úhlu pohledu na mezilidské vztahy z pohledu samotných lidí.

Pro tento případ si uveďme příklad na soudcích a státních zástupcích, kteří jsou pro mě nejideálnějším příkladovým materiálem, abyste co nejlépe pochopili, jak státní zástupci navrhují tresty a soudci rozhodují o vině a trestu. Opětovně účelově píši jen jednu variantu a neuvádím nic o nevině apod. Soudce by měl být nezávislý, což v překladu z právního pohledu znamená, že není vázán žádnými pokyny, jak má rozhodnout. Musí být také nestranný a nesmí být podjatý, to znamená, že nesmí mít žádný vztah k věci, účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům. Pro vyloučení konkrétního soudce z projednání a rozhodnutí věci stačí, je-li dána jen objektivní pochybnost o jeho nepodjatosti (Judex Suspectus). (Doslovná definice Judex Suspectus = soudce, který z nějakého cizího sporu učinil spor svůj vlastní)

Soudce, který byl do funkce jmenován prezidentem republiky, je podle mě soudce v pohodě, který je opravdu objektivní a nezávislý. Jenže postupem času na něj působí ostatní soudci prostřednictvím jejich vlastního systému a hierarchie a soudcovská spravedlnost začne převyšovat nad objektivní spravedlností. Tento modelový příklad je postupně doplňován o samotný fakt řešených příkladů, kdy se soudce postupem času naučí rozpoznávat pravdu od lži, která je vyselektována z podkladových materiálů (soudní spis = výpovědi poškozených, svědků a obviněných; dále znaleckých posudků, žaloby apod.), a ze samotné zpovědi osob obsažené v soudním spisu. Verbální projevy buď korespondují, nebo nekorespondují s uvedenými fakty v soudním spise. Toto vše je pro rozhodnutí soudce důležité, aby získal sebevědomí a postupem času soudil jako na běžícím páse. Jenže nyní se dostáváme ke kořenu věci. Představte si, že nějaký poškozený přijde na policii nahlásit, že nějaký jeho soused na jeho osobě spáchal trestný čin. Kriminalisté, nebo orgány činné v trestním řízení chcete-li, jsou přesvědčeni o vině obviněného, což opírají o získanou důkazní hodnotu. Tuto důkazní hodnotu si zajistili automaticky na základě vlastní velmi podrobné praxe, která v základu spočívá ve výpovědi poškozeného a předložených důkazů. (Může se jednat o finanční ztrátu, majetkovou ztrátu, nebo se může jednat o násilné napadení, což dokládá svým zevnějškem a lékařskou zprávou).

Poškozený přijde (pokud přijít může) a podá trestní oznámení. Policie ihned ze své praxe je schopna zhodnotit, zda se jedná o trestný čin, nebo nikoli a poškozený je v tento moment brán jako hlavní důkazní hodnota. Nikdo již nezkoumá samotnou reálnost důkazní hodnoty, a proto dokazování viny nemůže ani existovat. Automaticky se celá procedura dokazování přenáší na soud, a to prostřednictvím státního zástupce, který zastupuje poškozeného a samozřejmě stát. Veškeré výpovědi a důkazní hodnoty jsou součástí soudního spisu a veškeré jednání je přeneseno k příslušnému soudu. Proč o tomto píšu? Představte si exekutora. Dlužíte peníze bance, nebo telekomunikační společnosti. Zároveň krátce žijete s přítelkyní v jejím bytě. Přijde k Vám exekutor a začne zabavovat majetek. Nikoli však Váš majetek, ale všechen majetek, který je v místě, kde bydlíte. Argumenty, že ani jedna věc není Vaše, kromě základních hygienických potřeb a ošacení, exekutory nezastaví. Započnou kroky ohledně zabavování majetku, a následně celé řízení exekuce přenesou na vyšší stupeň jednání, kde je povinností Vaší přítelkyně, aby podala vylučovací žalobu, kde uvede a doloží, že zabavený majetek je její, nikoli Váš. Pak vstupuje do hry vyšší moc, která rozhodne, zda zabavený majetek se vrátí oprávněnému, nebo nevrátí. Tento systém je implementovaný snad všude. Soudnictví je trošku specifičtější, kde samotná podstata dokazování neexistuje a je brána pouze od prvopočátečního impulzu, který dodal poškozený. Již obviněnému nemusí nic dokazovat, protože vše je dokázané předem a soud slouží jen k obhajobě obviněného. Tedy, obviněný musí prokázat svoji nevinu. Jenže soud dá na svůj osobní názor, který je taktéž podporován letitou praxí a proto i když obviněný hodnověrně prokáže svojí nevinu, tak to nic neznamená, protože se může jednat o velmi dobře vykonstruovanou tezi obviněného. A nyní k samotnému jádru věci.

Slepá spravedlnost, slepá Demokracie I.

Představte si, že máte velmi dobré know-how v oddlužování městských bytů u dlužníků na nájemném, což máte podpořeno i mandátní smlouvou posvěcenou magistrátem města, která Vás k tomuto opravňuje. Celá koncepce spočívá v problematice neplatičů nájemného v městských bytech, kde městu vznikají až mnohasettisícové škody na nezaplaceném nájemném. Město tento deficit řeší dlouhodobě a snaží se vyjít dlužníkům vstříc, jak splátkovým kalendářem, tak jinými alternativami. V případě, že dlužník nesrovná dlužnou částku, což je v 99%, tak město dlužníka zažaluje a soud vždy rozhodne ve prospěch oprávněného a dlužníka z bytu vystěhuje, s třídenním přístřeším. Celou proceduru s dlužníkem řešíte tak, že se s dlužníkem dohodnete o oddlužení jeho bytu, a protože byt je určen k privatizaci, tak domlouváte i následný prodej. Velmi dobré know-how, kde víte, že dlužné částky nepřesahují 200.000,- Kč, a tržní cena bytů je v minimech 950.000,- Kč. Nejprve vyhledáte kupce na byt prostřednictvím realitní kanceláře (realitní kancelář vyhledáte z důvodu důvěryhodnosti pro lidi, protože lidé jsou ovlivněni společenskou šablonou a sami akceptují realitní kancelář jakožto prostředek, který jim zajišťuje reálnost, existenčnost a právní čistotu obchodu. Proto jste strategicky přizpůsobili obchod společenské šabloně. Lidé by asi neakceptovali, nepřijali, chcete-li nabídku koupě bytu od osoby, která byt oddlužuje), která od kupce převezme zálohu určenou na oddlužení a privatizaci bytu. V momentě kdy je byt převeden na dlužníka ve formě osobního vlastnictví, tak dlužník (vlastník bytu) prodává byt kupujícímu, což se předem smluvně zajistilo a je určená doba na vystěhování. Vy jakožto osoba, která celou akci řídíte, máte neomezené množství bytů za velmi nízké ceny a nemáte ekonomický problém skoupit jiné byty z rozdílu prodejní ceny a nákladových položek na oddlužení a privatizaci. Přebytečné (bývalé) dlužníky umístíte do nájemného bytu. Nebo pořídíte bydlení jiné, a zajistíte stejné podmínky, lokalitu se stejnou občanskou vybaveností apod. Tímto systémem pomáháte dlužníkům, aby je město nevystěhovalo, protože by jim bez Vašeho zásahu zůstal dluh a život bez bydlení, a zároveň vyděláváte neuvěřitelné finance.

Jenže co se stane v momentě, kdy jeden z dlužníků řekne, já nevím, co jsem podepisoval? (Možností vyústění jiných a stejně vážných situací je mnoho, ale buďme u tohoto příkladu). Jak jsem již výše psal: (Není vždy jasné, zda majitel / klient věděl o čem hovořím/hovoříte, i když souhlasil, ale pozor! ! ! - může to být i váš konec, jelikož jeho nevědomost je vždy Vaše protiprávnost. Lidé moc nerozumí a nechápou problematiku po právní a odborné stránce, jen chápou věc ze svého úhlu pohledu, a to selským rozumem). Touto větou se do problému dostane absolutně každý, a je jedno, zda klient podepisoval u notáře vlastní rukou čestné prohlášení apod. Ve výsledku on nevěděl, co podepisoval a tím to pro Vás končí.

Z čistě legálního obchodu, kdy Vaše myšlenky byly směřovány ku pomoci lidem, protože bez Vašeho zásahu by magistrát města ony dlužníky nechal soudně vystěhovat s třídenním přístřeším a dluhem na krku. Tento obchodní model se stal v Hradci Králové v roce 2002-2003 a víte, jak to celé dopadlo? Všichni účastníci byli nepodmíněně odsouzeni k šesti letům vězení a všichni se odvolali ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Onen soud nereagoval na tvrzení obžalovaných o cca 140 úspěšně realizovaných obchodech, kdy systém byl u všech stejný. Tudíž u jedné jediné osoby mohlo jít o výjimku a nejednalo se o vykonstruovanou tezi poškozeného. Krajský soud všem účastníkům přidal k trestu půl roku. A rádoby poškozený? Tak tam byly dvě varianty, jak celou věc zakončit. Jedna je zrušení smlouvy od počátku. V tom případě by se celá věc dostala na samotný začátek, dlužník by zůstal dlužníkem, kupci by se vrátily peníze atd., atd. A ta druhá varianta je, že dlužníkovi zůstane byt a obvinění, protože uvedli dlužníka v omyl, uvedli logicky v omyl i kupujícího, tudíž budou muset zaplatit kupujícímu dlužní částku. Tato varianta byla i soudem aplikována. Taková je realita dnešního systému. Proč by se vše mělo vracet na začátek, kde by se složitě od úřadů vracely peníze, privatizace, výmaz z katastru nemovitostí apod., když je jednodušší přehodit plnění na odsouzené, protože obě varianty jsou podle zákona podpořené? Tím se i vytvořil neexistující dluh?

Tento případ jsem velmi bedlivě studoval a tím, že jsem byl na všech soudních jednání, měl jsem informace z první ruky, nehledě na to, že jsem všechny účastníky dlouhodobě osobně znal a nebudu se tajit i tím, že jsem jim jejich know-how ohledně oddlužování městských bytů tiše záviděl.

Dospěl jsem k jednomu jedinému závěru, že soudci, kteří jsou ve funkci více jak 4 roky, trpí deformací vlastní práce a nemohou již být nikdy objektivní. Tito soudci za svoji minimálně čtyřletou praxi načerpali takové množství příkladových variant, které opravdu měly opodstatnění trestního činu, že veškeré podobné skutky, které vykazují totožné, podobné, nebo blížící se jednání obžalovaných, dále proceduru, případě styl provedení, soudce již přesvědčí o vině obžalovaných, což opírá o zákonem dané mantinely. Jenže soudcovská spravedlnost jako slovní obrat neexistuje, ale v těchto případech je realizována. Nehledě na fakt, že soudce není izolován od společnosti, v níž na soudce působí okolní vlivy. Třeba v rodině, kdy ve 20% jsou děti soudců na druhé straně zákona, a není rozhodující, zda jsou poživatelé drog apod. Objektivita soudců může být narušena i na pracovišti. Soudci většinou mají na celý den rozvrh soudů a stačí, aby při prvním jednání obžalovaný velmi hrubým verbálním projevem napadl soudce a soudce již není objektivní v následném případu. Nebo jiný příklad: soudce do práce havaroval a pak je osobně ovlivněn vedlejšími vlivy. Potom stačí, aby sám soudce o sobě prohlásil, že je objektivní, a pokračuje se dál. Soudce za dobu vykonávání své praxe nabyl dojmu a pocitu nedotknutelnosti, sebevědomí každého soudce je pak absolutně na maximu. Doživotní funkce a výše každoměsíčních příjmů, včetně bonusů za neúplatnost, dotvářejí celý proces profesionální deformace. Ego soudců je asi nejvyšší ze všech a obyčejný človíček si nemůže nic dovolit, což zase utváří soudní řád apod. Je to jako u politiků, kteří jako jediní mají místo, kde mohou beztrestně vyjádřit svůj názor, nikde jinde už to nejde, žádná beztrestnost svobodného projevu žádné osoby neexistuje, a už vůbec ne u soudu.

Takovýchto případů je stále více a více. Státní zástupci zase žalují obviněné a kriminalisté, běžní policisté, všichni činí obrovské chyby. Na druhou stranu musím dodat, že byť jsou lidé od policie, státní zástupci a soudci profesionálně deformováni, tak v 90% soudci odsoudí spravedlivě, protože lidi opravdu trestnou činnost páchají, ale dospějí k onomu verdiktu o vině jinak, než se od objektivity soudců předpokládá. Myslím, že vhodné by bylo sdělit, že se jedná o špatnou právní kvalifikaci, která je vždy činěna ze strany státního zástupce. Nebo že by všichni vytvářeli chyby, a ti co jsou odsouzeni, tak jsou ve výsledku nevinní, protože byli takto vychováni nerovností společenské šablony? Jak to doopravdy je. Stále mi v hlavě tane názor, že pokud budu bohatý a budu vědět, že můj soused bude stejně bohatý, tak nebudu mít pocit, že by mě chtěl o můj majetek připravit. Ale pokud budu bohatý, a vedle mě budou bydlet extrémně chudí, tak se budu velmi bát jak o svůj majetek, tak život. Je to logické. Pouhé vědomí, že já mám peníze a oni nic, mě dostává do obrovské nerovnosti, která může při nějaké větší finanční překážce vyústit v násilí. Tedy rovnost lidí je svět bez zločinu. A pokud si uvědomuji, tak náš systém je o velkých nerovnostech. Ale zákon, je zákon. Lidem se líbí žít ve strachu. Nebo že bych se mýlil?

Představte si tu absurditu, kdy státní zástupce, který zastupuje stát a stranu poškozeného, v 99% navrhuje pro obviněného to nejhorší, co jde. Advokát zase navrhuje to nejlepší pro obviněného. Existuje však něco, co státní zastupitelé opomíjejí. Jednak prevence kriminality, ale spíše presumpce neviny. Pokud obžalovaný ve výpovědi tvrdí, že je nevinen, tak by státní zástupce měl být první, který by onu nevinu měl dokázat, protože pokud vyvstanou takové skutečnosti, které by hovořili ve prospěch obviněného, tak by státní zástupce měl prioritně celou obhajobu prověřit tím, že prověří výpověď obviněného, kterou konfrontuje s důkazní hodnotou, která může být dvojsmyslná a účelová. Jenže praxe státních zástupců je taková, že vezmou důkazní hodnotu jako fakt, který postaví proti obhajobě obviněného a obviněný musí prokázat pouze svoji nevinu.

Představte si automat na parkovací lístek. Budeme brát v úvahu, že zaplacení parkovného je dáno zákonem a za jeho nezaplacení můžete jít až na 5 let do vězení. Vy si zastavíte autem na parkovišti a jdete k automatu zaplatit parkovné. Následně zjistíte, že nemáte dostatek drobných mincí. Proto si jdete naproti do obchodu rozměnit, ale v obchodě je fronta. Mezitím přijede policie a čeká na Vás. Vy, protože je v obchodě fronta, tak přijdete k vozidlu po 10 minutách a policie Vás obviní za to, že jste stáli bez zaplaceného parkovacího poplatku. Vy se hájíte tím, že jste chtěli zaplatit, ale neměli jste dostatečnou hotovost, a proto jste si šli rozměnit do obchodu. Sebou si nesete jedny žvýkačky, protože ze zkušeností víte, že v obchodě nemají rádi pouhé rozměňování. Vyřešili jste to tedy bezkonfliktně a zakoupili jste si na pokladně žvýkačky, byť by Vám možná samostatně rozměnili.

A nyní ten paradox. Policie ihned jde a prověří Vaši obhajobu. Ptají se pokladní, zda jste žádali o rozměnění financí. Ta jim odpoví, že nikoli, že jste si pouze zakoupili žvýkačky. Na základě této informace jste zadrženi a předvedeni před soud, kde policista jako svědek uvede, že jste nebyli rozměňovat, ale nakupovat. Státní zástupce Vás žaluje za úmyslné nezaplacení parkovného. Vy se bráníte, že jste nevinní. Systémem a souhrou náhod byl vytvořen důkaz proti Vám, který jasně hovoří, že jste lháři a chtěli jste parkovat bez poplatku. Výpověď policisty je hodnocena výše než ta Vaše, takže je ihned prokázán i Váš úmysl trestný čin spáchat, což je doloženo tím, že jste nakupovali a jako každý obviněný se hájíte svou nevinností. Nemáte šanci se z tohoto dostat. Přesvědčit státního zástupce o své nevině a jiném úmyslu, který opřete o fakt, že jste koupili žvýkačky jen proto, že jste nechtěli napřímo žádat o rozměnění financí, je již bráno jako Vaše vykonstruovaná a účelová obhajoba, které soud neuvěří. Státní zástupce automaticky navrhne trest nepodmíněný a soudce Vás odsoudí podle Vaší historie občana. Pokud jste byli v minulosti za cokoli odsouzeni, tak automaticky jdete do výkonu trestu, nebo odejdete s podmínkou. Pokud se jedná o Vaše první protiprávní jednání, tak odejdete maximálně s podmínkou a třeba pokutou. A proč tomu tak je, když víte, že systém se k Vám zachoval nespravedlivě? Praxe, nic jiného než praxe. Spousta lidí, kteří stáli u soudu před Vámi se stejným porušením zákona, se vymlouvali na to samé a podobné co Vy. Takhle funguje systém zákonodárství, který nepřipouští jiné. A nyní ten paradox. Policie ihned jde a prověří Vaši obhajobu. Ptají se pokladní, zda jste žádali o rozměnění financí. Ta jim odpoví, že nikoli, že jste si pouze zakoupili žvýkačky. Na základě této informace jste zadrženi a předvedeni před soud, kde policista jako svědek uvede, že jste nebyli rozměňovat, ale nakupovat. Státní zástupce Vás žaluje za úmyslné nezaplacení parkovného. Vy se bráníte, že jste nevinní. Systémem a souhrou náhod byl vytvořen důkaz proti Vám, který jasně hovoří, že jste lháři a chtěli jste parkovat bez poplatku. Výpověď policisty je hodnocena výše než ta Vaše, takže je ihned prokázán i Váš úmysl trestný čin spáchat, což je doloženo tím, že jste nakupovali a jako každý obviněný se hájíte svou nevinností. Nemáte šanci se z tohoto dostat. Přesvědčit státního zástupce o své nevině a jiném úmyslu, který opřete o fakt, že jste koupili žvýkačky jen proto, že jste nechtěli napřímo žádat o rozměnění financí, je již bráno jako Vaše vykonstruovaná a účelová obhajoba, které soud neuvěří. Státní zástupce automaticky navrhne trest nepodmíněný a soudce Vás odsoudí podle Vaší historie občana. Pokud jste byli v minulosti za cokoli odsouzeni, tak automaticky jdete do výkonu trestu, nebo odejdete s podmínkou. Pokud se jedná o Vaše první protiprávní jednání, tak odejdete maximálně s podmínkou a třeba pokutou. A proč tomu tak je, když víte, že systém se k Vám zachoval nespravedlivě? Praxe, nic jiného než praxe. Spousta lidí, kteří stáli u soudu před Vámi se stejným porušením zákona, se vymlouvali na to samé a podobné co Vy. Takhle funguje systém zákonodárství, který nepřipouští jiné možnosti, než jsou důkazní hodnoty, zajištěné policií. Byl to příklad s parkovným, jen pro Vaše uvědomění, které Vás mělo naučit, jak absurdně funguje systém justice. Samozřejmě musíme brát v úvahu, že lidé trestnou činnost páchají a po zásluze jsou potrestáni, ale jsou mezi nimi i tací, kteří jsou opravdu nevinní nebo by zasluhovali jinou právní kvalifikaci, která by byla mírnější. To je deformace povolání naší justice. Absolutně každý soudce, který je objektivní, musí potvrdit fakt, že soudí na základě vlastní prožité praxe a tudíž by se mohlo jednat o neobjektivitu, protože každý případ je o něčem jiném, byť ve shodném jednání.

Slepá spravedlnost, slepá demokracie II.

Jeden advokát mi vyprávěl krásný příběh o dvou zlodějích aut. Oba odcizili vozidlo, Škoda Octavia 1. 9 TDI. Stejný rok výroby, ve stejném roce, akorát s rozdílnou barvou. Rozdíl byl i v tom, že ten, co odcizil modré vozidlo, již byl za stejnou trestnou činnost 3x ve výkonu trestu a ten, co odcizil černé vozidlo, již byl za stejnou trestnou činnost 9x ve výkonu trestu. Oba shodně vypovídali, tak jak byli praxí naučeni, že se chtěli jen projet, a oba dokonce shodným způsobem vnikli do vozidla. Oba měli společnou soudkyni, která oba odsoudila, ale jednomu vyřkla 30 měsíců nepodmíněně a druhému pouhých 8 měsíců nepodmíněně. Každý by si řekl, že tomu co byl ve výkonu trestu 3x, soudkyně darovala 8 měsíců, a pachateli co byl ve výkonu trestu 9x, tak soudkyně přiřkla 30 měsíců. Ale ono to bylo opačně. Jenže problém je ještě jinde. Oba byli za identickou žalovanou věc od stejného soudce jinak odsouzeni. Jak je to možné? A ještě tak nesmyslně? Soudcům toto zákon umožňuje, ale důvod, proč k tomu soudce takto přistupoval, můžeme přisoudit dobré a špatné náladě, sympatiím a antipatiím apod. Ve výsledku odsoudil správně, protože vinni byli oba, ale objektivita při rozhodování nejen o vině, ale i trestu, byla něčím narušena.

Ale to je koloběh zapříčiněný špatným systémem a působením mezilidských vztahů, který nemá konce. Kdybychom udělali hloubkový audit u všech soudců a jejich výroků, asi bychom se hodně divili, že jeden soudce soudí tu samou věc pokaždé jinak, byť by vše mělo být stejné.

Ekonomiku státu poznáte pouze podle soudnictví a důchodců. Oboje dvoje máme ve velmi špatném stavu. Justice jako taková přijímá obrovské finanční podpory, ale systém resocializace odsouzených není na takové úrovni, aby se odsouzení do výkonu trestu nevraceli. Motivace těchto lidí není žádná, krom pokusů o zajištění výučních listů, protože v rámci resocializace se předpokládá, že propuštěný vězeň na svobodu nalezne práci. Jenže propuštěný vězeň začne pracovat a opravdu chce změnit svůj život. Stát mu však klade takové překážky, že mu z platu, který má cca 15.000,- Kč, ihned vezme 2/3 na dluhy spojené s náklady výkonu trestu a případnou obhajobu. (Nutná obhajoba je aplikována u lidí, kteří jsou omezeni na svobodě a jim je přidělen advokát ex offo, který má zákonem řízené náklady na obhajobu, které advokátovi ex offo zaplatí stát a následně je stát vymáhá po odsouzeném. Advokát ex offo je přidělen vždy z důvodu nutné obhajoby lidem, kteří nemají finance na pokrytí nákladů vlastního právního zástupce, obhájce, nebo advokáta, chcete-li). Takže propuštěný vězeň vyjde ven, najde si práci s čistým příjmem 15.000,- Kč, což je dobré, najde si bydlení v nájemním bytě za 10.000,- Kč, ale stát mu ponechá jen 5.000,- Kč. Co se očekává od takového jedince? Pokud nemá rodinné zázemí, tak začne opět páchat trestnou činnost a soud kvalifikuje jeho jednání jako recidivu (opakovanou trestnou činnost), což znamená, že je před zákonem znevýhodněn, protože bude výše trestu ukládána v horní polovině trestní sazby. Dnes dokonce i nad běžný zákonný limit. Tomu se říká umělé vytváření trestné činnosti. Ale zákonodárcům to nevysvětlíte, oni jsou u moci, a tudíž jejich názory jsou správné. Důležité je, abyste Vy správně pochopili systém, který je v koloběhu celé ekonomiky a HDP, které určují životní úroveň státu.

Slepá spravedlnost, slepá Demokracie III.

Proč ale o tomto píšu. Každý kdo chce podnikat, manažerovat lidi apod., tak musí brát v úvahu jeden ze základních faktorů České republiky, že každý cca třetí až čtvrtý muž ve věkové hranici 18-63 let měl co do činění s trestním řízením. Počítejte se mnou. V České republice je 10,5 miliónu lidí a každoročně se rodí cca 100 000 dětí, což je 1 800 000 dětí ve věkové hranici 0-18 let. Jenže důchodců je víc a podle vyjádření pana ministra Babiše do důchodového věku každoročně přijde na 20 000 lidí, počítejme 2 000 000 důchodců. Žen je více jak mužů, zbývá nám tedy 6 700 000 lidí na přerozdělení. Rozdělme to polovinou, byť je žen více, což je 3 350 000 mužů. A nyní k podstatnému. Ve výkonu trestu je kapacitně cca 22 000 odsouzených, cca 35 000 lidí čeká na výkon trestu, nebo na soud. Podle dlouhodobých průzkumů je za posledních 60 let průměrně cca 16 000 každoročně prvotrestaných ve věkové hranici 18-63 let, což vychází na 960 000 lidí. Což na muže v ČR (3 350 000) vychází 3,489, tedy každý 3-4 žijící muž v ČR ve věku 18-63 let měl co dočinění s výkonem trestu a nových lidí každoročně přibývá. Ten, kdo už byl v minulosti odsouzen, tak tento cejch už nikdy neodpáře, a lidí páchající trestnou činnost může pouze přibývat. Nyní vyvstává otázka, s kým to jednáme na obchodních schůzkách, kdo je náš soused, nebo kolega z práce? Přítel, kamarád, zaměstnavatel apod. Není rozhodující. Hlavní myšlenkou je uvědomovat si to, protože čím více budeme na druhé lidi tvrdší, tím se budeme společensky propadat do světa, který se svobodou nebude mít nic společného. Vše bude několikanásobně tvrdší, byť vše bude společností přijímáno, protože i tato zákonná ustanovení budou podle počtu páchajících trestních činností postupně přibývat, protože chudších lidí bude více a více.

Co mají tyto názory společné s obchodem? Já Vám psal, že tato kniha bude absolutně odlišná od podobných knih s podobnou tematikou. S obchodem to má společné hrozně moc. Ale jak jsem psal, tak postupně, abychom ve Vašich hlavách nenadělali zmatek. Ještě pojďme trošku dále, abyste vše pochopili a začalo Vám vše dávat logiku, kterou byste v životě nespojovali, protože to dnešní systém ani takto nechce připouštět. Jen dodám, že jsme v 98% ovlivňováni společenskou šablonou a nemáme čas ani možnost se dívat na věci jiným úhlem pohledu, protože je nejen uspěchaná doba, ale i doba sociální nejistoty. Obojí nás nutí se zaměřovat jedním jediným směrem... na peníze, díky kterým si zvyšujeme životní standard.

Životní úroveň

Řekli jsme si o spoustě základních problémů dnešní společnosti. Do mezilidských vztahů spadají nejen okolní vlivy působící na lidi, ale vše dotváří i systém, který je opětovně upravován díky lidem. Dalším faktorem je samotná momentální situace lidí, kdy každý chce mít lepší životní úroveň, proto děti chtějí takové profese, které jim tento životní standard zajistí. Po revoluci se nejen otevřel trh, ale vznikl i trend, který zvyšování životní úrovně zajišťoval, což byly různé půjčky a investiční příležitosti. Jedna z nich byla kupónová privatizace, kampeličky a také úvěry v bankách. Kdyby lidé byli poctiví a po revoluci by finance řádně bankám splatili, nebyly by žádné faktury, což si kauzy ohledně fakturantů a bílých koňů někteří živě představujete, dokonce by kampeličky vyplácely vysoké úrokové zhodnocení vkladů. Naše ekonomika a systém, včetně životní úrovně, by přesáhly Švýcarsko. Ale vše se zpřísňuje, společností se dokonce uzákonily a přijaly umělé společnosti generující zisk, což jsou i bankovní a nebankovní registry. Ty nám velmi stěžují celou situaci osobní ekonomické expanze. Protože se společnost výhodnými finančními produkty dodnes zadlužuje, aby si zvýšila životní standard, tak spousta mladých lidí a lidí ve středním věku se snaží vydělat velké finance formou zprostředkovatelské činnosti. Tyto obchody neřídí investoři, ani prodávající, ale v 95% rádoby obchodní zástupci sami. Existuje obrovský hierarchismus procedur a obchodních modelů každého zprostředkovatele. Tento fenomén existuje z důvodu špatné informovanosti (obchodní etiky) pramenící z občanské nedůvěry za účelem ošetření vlastních provizí, protože lidé jsou za mamonem vyšších zisků schopni jiné z obchodu odstranit (obejít v obchodě). V tuto chvíli není rozhodující, zda se jedná o realitní činnost, Multi Level Marketing, nebo obchody se zlatem, kávou, cukrem a olejem. Velkým spouštěcím mechanismem byl rok 2009 a 2010, kdy Česká i Slovenská republika podporovaly výstavbu FVE elektráren, protože byl garantován výkup elektrické energie. Řada zprostředkovatelů se snažila na zprostředkovatelství nepřiměřeně vydělat několik miliónů, a to za pouhé poskytnutí kontaktu na prodávajícího, nebo kupujícího. Investoři raději do takovýchto obchodů nevstupovali, a pokud to šlo, tak zprostředkovatele obcházeli. Vznikl určitý trend, který zapříčinil špatné renomé České republiky a částečně i Slovenské republiky, takže investoři se raději těmto zemím vyhýbají a investují jinde, i když pro některé investory je Česká republika ideální investicí, protože vyhledávají levnou pracovní sílu. (Vyhýbání investorů ČR je zapříčiněno i vedlejšími faktory, jako jsou daně a zákony, ale čeští investoři, např. PPF investují převážně v zahraničí, a to nejen z důvodu lepší investiční příležitosti, to mi věřte.) To se odráží i na českém a slovenském bankovnictví, které je sice na velmi vysoké úrovni, ale neumí pracovat s produkty zahraničních bank, jako jsou určité druhy bankovních garancí, PPP financování, Tradering, obchody mezi bankami apod. Proto žádná zahraniční banka nechce přes Českou a Slovenskou republiku pouštět vysoké peníze a tyto velké obchody se nám vyhýbají. Účelné zadlužování lidí, bankovní a nebankovní registry, a tím spojené vymáhací nároky věřitelů, neustále a systematicky dostávají běžné lidi do situací finanční tísně. Ti pak mají tendenci být motivováni rychlým nabytím financí a pokud možno, tak ve velikém objemu. Životní úroveň lidí automaticky klesne o několik stupňů níže. Každá cca čtyřicátá rodina v ČR není zadlužená a každá pátá rodina má hypotéku. Jenže je toto opravdu tou pravou podstatou? Je tento motor lidí, který je žene pouhou vidinou zisku, kvůli kterému jsou schopni jednat nezákonně, ten hlavní důvod proč se vše zhoršilo a přiostřilo?

Mezilidské vztahy jsou bezesporu jednou ze základních platforem faktorů, majících vliv na realizaci obchodu. Do obchodního světa spadá i manažerování lidí, kteří jsou klíčoví k realizaci obchodů. Od spousty obchodníků a podnikatelů jsem slyšel názor, že práce s lidmi je ta nejhorší a nevděčná práce na Světě, a proto si raději vše dělají sami. V určitém slova smyslu mají pravdu, ale my se společně naučíme selektovat lidi tak, že koučování nebude žádný problém. Celá problematika spočívá v momentálním životním standardu každého jedince a dále v jeho momentálním stavu nálady. Možná si říkáte, co to tady píšu za nesmysly, ale je tomu tak. Pozitivně naladěný člověk je pro obchod větším přínosem, než ten, který je negativní. Toto je jeden z kořenů správné motivace lidí. Nejsou to jen peníze, ale i tento samotný faktor. Samozřejmě, že je potřeba, aby Vaši hráči byli motivováni, ale k čemu jsou finance, když není osobní chuť, ať už na základě nedostatku momentálních financí, nemoci, nebo úmrtí v rodině, rozchodu s partnerem, případně jiných negativ, která z materiálního hlediska ovlivňují momentální chování (náladu) každého z nás?

•••••

Závěrem k této kapitole je potřeba uvést konkrétní směr, abyste se lépe orientovali.

Lidé, kteří jsou v našem společenském systému, se rozlišují na sociální vrstvy. Je velmi důležité, odkud kdo pochází (na každého působí okolí, kde žije), jaké zkušenosti má za sebou (praxi v oborech), kolik má financí (jaký má dosavadní příjem, případně našetřené finance, dluhy a závazky), jaký má věk, zda je v partnerském vztahu s dětmi, nebo bez dětí apod. Každý člověk je samouk, což se odráží na slovní zásobě apod., ale i jako samouk čerpá ze stejného informačního zdroje, ze kterého čerpají všichni: ze společenské šablony.

Lidé potřebují hromadné nakopnutí, nebo hromadný impulz chcete-li, protože práce s jednotlivci není efektivní pro obchod. Čím více lidí, tím větší obchod, ale také větší práce s lidmi. Existují zákonitosti dnešní doby, které jasně hovoří o tom, že čím větší obchod, tím větší zmatek, čím větší výroba, tím horší kvalita. Na druhou stranu obojí zvyšuje zisky, tudíž jsou vytvořeny větší finanční mantinely pro případné mimosoudní vyrovnání na základě selhání lidského faktoru. Při překročení určitého finančního limitu na mimosoudní vyrovnání, mohou být lidé nahrazeny automatizovanou výrobou. Zní to hloupě, ale je tomu tak. Automatizovaná výroba je několikanásobně přesnější a rychlejší, než ruční výroba, a pro zisk peněz je tou nejideálnější variantou, která je schopna generovat velmi vysoké zisky. Automatizovaná výroba je schopna vytvářet tisícinásobně rychleji a kvalitněji než je schopen vytvářet člověk manuálně. Tak proč je vše nastaveno na horší třídu kvality a obsazeno pracovními pozicemi lidmi, kteří vyrábějí pomaleji a s horší kvalitou? (Horší kvalitou je myšlena nepřesnost výrobků). Je to jednoduché. Celosvětová tržní ekonomika je nastavena na neuvěřitelné plýtvání našeho nerostného bohatství, a to díky řízené spotřební době trvanlivosti produktů. Toto Vám však nikdo veřejně nepřizná. Jsme v době, kdy se musí věci neustále rozbíjet a nahrazovat novými jen proto, aby se více vyrábělo, prodávalo a bylo více peněz v oběhu. Proto se plýtvání nerostného bohatství zatím mediálně neřeší. Naše moderní technologie dovedou plně nahradit lidi automatizovanou výrobou, která je schopna vytvářet tak kvalitní věci, že by člověku vydrželi po celý život. Jenže opět jde o zisky peněz. A lidé? Vše je o lidech. Komplexní řízení lidí je asi nejdůležitějším článkem. Celý systém je nastaven tak, aby se omezili možnosti pro běžné lidi, kteří si chtějí zvýšit životní standard prostřednictvím třetích stran. To znamená, že zvýšení životního standardu plně koresponduje s financemi, protože finance jsou nástrojem pro lepší životní úroveň. Finance jsou brány jako životně důležitá závislost. Například výplata, půjčka, hypotéka, úvěr apod. V případě zlepšení životního standardu formou hypotéky, je člověk automaticky uvázán na x let s vědomím, že musí neustále pracovat, aby on sám a hlavně jeho zbytek rodiny se neocitli na ulici. Zadlužený člověk je velmi levnou pracovní silou a velké korporace lidské zdroje zaměstnávají jen kvůli tomuto koloběhu snazšího řízení lidí, byť by automatizace byla snadnější a lepší variantou pro obchod. Jenže bez lidí a jejich výplat by nebyla tržní ekonomika, protože by neměl kdo utrácet peníze za nové a nové produkty. Proto musí být vše vyvážené tak, aby lidé měli výplatu a zároveň se stali zajatci systému. A automatizovaná výroba? Tak ta je dnes účelně využívána pouze pro uspokojení tržní poptávky. O této problematice se dá psát opravdu hodiny a hodiny, kde můžeme rozepisovat veškeré kroky, které na sebe navazují v detailech. Ale o tom tato kniha není.

Je rozdíl vzít lidi do hlavního pracovního poměru, nebo je zaměstnat na základě provizního systému. Lidé v hlavním pracovním poměru mají tendenci poslouchat na slovo, ale s tím, že existují rozdíly pracovního nasazení. Na druhou stranu, lidé pracující na provizi jsou velmi špatní na změny přístupu k práci, ale jejich výsledky jsou efektivnější, proto zaměstnavatelé u hlavního pracovního poměru nastavili normy. U obou příkladů jsou odpadlíci, kteří se časem vyselektují sami, cca do tří měsíců s tím rozdílem, že u hlavního pracovního poměru nás to stojí finance.

Není jednoduché rozpoznat momentální rozpoložení osoby, po které něco požaduji, nebo ona požaduje po mé osobě. Důležitý je osobní pocit a různá vodítka při komunikaci, což se naučíme níže v jedné z kapitol. Abyste byli schopni používat správně informace, které se obchodu přímo nedotýkají, a vytěžili z nich maximum, tak je důležité mít dokonalou přípravu. Podvodníci jsou úspěšní mimo jiné i díky tomu, že mají na vše připravenou odpověď, která spočívá v používání správně zvolených vsuvek výše popsaných systémů, názorů a vztahů, které protějšek zahřejí, odzbrojí, ale taky motivují. O tom ale také v jiné kapitole.

Pojďme zpět na úplný začátek k hlavnímu tématu Podnikatel Vs. Podvodník. Sami jste pochopili, že podvodník má hlavu zatíženou všeobecnými vědomostmi, které mu otevírají nepřeberné množství podvodných aktivit. Pokud převezmeme schopnosti profesionálního podvodníka a budeme vše činit stejným způsobem s rozdílem celkového úmyslu, který je směřován pouze na legální obchody, tak zaznamenáme takovou změnu, která bude velmi velkým přínosem pro osobní zdokonalování a podstatnou změnu pro výsledek obchodních jednání.

Není jednoduché přemýšlet jako profesionální podvodník a mít úhel pohledu na lidi, situace a větná spojení při komunikaci, ale tito podvodníci k tomu mají vrozený talent. Ale vše se dá naučit, jen stačí vnitřně chtít a pustit se do toho. Mohli jste popřemýšlet, nebo si udělat názor, kdo je ve všeobecnosti lepší, zda podnikatel, nebo podvodník. Jak jsem již psal, je to vždy podvodník, protože většina lidí nejsou podvodníci a přístup podvodníka v běžném životě nevyužívají, protože ho neznají. A pokud znají, tak nenašli klíč (manuál), jak to správně použít. Tento moment si zapamatujte, protože skoro všichni víte, jak má obchod probíhat, ale jak přesně na to, to už Vám nikdo nevysvětlil. Od toho je tato kniha. Nyní jsem Vám vytvořil jakýsi názor a úhel pohledu, které se od Vašeho liší. Nejde o to, co jsem Vám výše popsal, protože sami o této problematice víte a znáte ji. Ale jde o to, abyste si uvědomili, že to, co v sobě máte zakotvené jako pouhý názor a myšlenku, o kterém jste přesvědčeni, že k běžnému životu nepotřebujete, tak potřebujete. To je jeden ze vzorců obchodního úspěchu. Lidé se hrozně mýlí na základě vlastních hodnot a uvážení, když si myslí, že toto není důležitější, než jiné informace, jako zda obchodní schůzka je dnes, nebo zítra. To je pomíjivé a druhořadé. Dám Vám příklad k pochopení tohoto výkladu, abyste si ho lépe přivlastnili.

Společnost sužuje nemoc AIDS, ze které mají všichni strach. Lidé si řeknou jako prioritní názor, proč ještě někdo nevymyslel lék na AIDS? A jiní, to rozporují s tím, že řeknou, že lék dávno již existuje, ale mocnosti ten lék drží v šuplíku jen proto, aby mohly uměle a humánně řídit populaci. Vyvstává pak důležitá otázka, zda AIDS byl nebo nebyl uměle vytvořen právě za tímto účelem humánní regulace obyvatelstva (populace) apod. U obou názorů (názorů a variant může být více) se lidé zaměřují na pouhé názorové příklady a teorie, které jsou pro ně klíčové k případnému využití, pokud někdo téma v budoucnu rozvine. Lidé od určitého věku dospělosti při seznámení s novým partnerem tento faktor možnosti AIDS sami berou v potaz, a proto se jejich náhled na osobu upraví ve výběru partnera. Někdo se zeptá partnera napřímo, ve stylu, "Doufám, že nemáš nějakou nemoc?" a je jasné, že partner vždy odpoví, "Ano jsem nositelem viru HIV, jdeme se milovat?" Sebeklam. Lidem stačí, aby od druhého slyšeli, že není nakažený ničím, protože chtějí mermomocí prožít intimitu, i když je jasné, že ptát se partnera v situaci po několikahodinovém vzájemném dobývání, dvoření a dráždění intimních smyslů, zda je partner nakažený, je totální blbost, protože pro lidi nemoc AIDS nepředstavuje v jejich mysli skoro žádné riziko, a na základě společenské šablony, která tyto informace mediálně pustila široké veřejnosti, se jen naučili z logiky AIDS bránit vlastní (neúčinnou) prevencí. (Lidský sebeklam). Ale lidem to stačí. Někteří se neptají na nic, jen ze své logiky vyvstalé na základě partnerově upravenosti zevnějšku, komunikace a zařazením do společenské vrstvy dospějí k závěru, že nakažen ani být nemůže, jakoby nového partnera znali od malička. Pak jsou i tací, kteří těsně před sexem vytáhnou prezervativy, ale k čemu to je, když ve výsledku na druhý, nebo třetí pohlavní styk, nebo když opakují intimitu celou noc a prezervativy dojdou, se díky opakované činnosti dopustí chyby, že sami ustoupí od svých priorit, a pak jen naše známé, a nešťastné... "Když už jsem to jednou udělal, nebo udělala, tak už je to jedno."

Celá pointa je trošku jinde. Nyní jsem způsobil tak, že jste otevřeni novým názorům než těm, které máte na základě společenské šablony v hlavě, ale celá pointa je v tom, že se zaměřujeme na blbosti, které situaci nemohou vyřešit. K čemu nám je, že budeme mít lék na AIDS, který nás vyléčí, a nepřemýšlíme o prevenci a zamezení této nemoci vlastním přístupem, abychom předešli tomu, že onemocníme a tudíž ani nebudeme muset vynalézat léky? A o tom to celé je. Skoro každý člověk se nechá ovlivnit společenskou šablonou a svým okolím, kdy v 98% využíváme podvědomé vnímání dané problematiky, kde skoro každému uniká pravá pointa, protože se ho věc do dnešního dne, nebo do doby než onu informaci vytáhl, osobně nedotkla a do tohoto momentu stačilo mít na danou věc pouhý názor.

Chtěl bych vidět, jak byste reagovali na selekci partnera, kdyby Vaše sousedka, soused, kamarádka, kamarád nebo jiný blízký známí, tuto nemoc měl a Vy to věděli. To už je něco jiného a už máte tendenci reagovat více v tom smyslu, že by Vás to mohlo potkat, a proto se již zabýváte chráněným sexem. Ale stále to nestačí.

Řešení nemoci AIDS je v prevenci, ne v lécích, a až toto mocnosti pochopí, tak se zamyslí nad tím, proč dávají stamilióny dolarů do výzkumu na léčení a vynalézání léku, místo toho, aby se zaměřily na potlačení nemoci tím, že spustí mediální kampaně, (což je další naše téma úspěchu), které zajistí informovanost a vtažení lidí do problematiky s odůvodněním "I Vás se to týká". Zamezí se tak šíření nemoci a následně i jejímu absolutnímu zániku. Ale moment, to by znamenalo, že produktivita státu na základě úbytku nemocných sníží i HDP (Hrubý domácí produkt (HDP) je základním národohospodářským ukazatelem užívaným pro měření výkonnosti celé ekonomiky), takže nebude mít koho léčit a naše životní úroveň klesne, protože kleslo i HDP. Co to je za blbost? To jsme tak hloupě ovlivněni? Jako že, čím více nemocných lidí bude, tím větší výroba a pracovních pozic, tím větší HDP a tedy i vyšší životní úroveň lidí? Není náhodou vše založeno na nemocných, nemohoucích a umírajících lidech, tak o jaké životní úrovni se to bavíme? Aha, oni asi myslí, že kdybychom všichni byly nemocní AIDS a dalo by se předpokládat, že do 5 -ti let všichni umřeme, tak by se zlepšila naše životní úroveň, protože jsme vyrobili více léků, což je i více peněz, které nám jen dobu smrti oddálí. Takže nejde o životní úroveň lidí, ale o pouhé peníze? Ale pojďme dál.

Není jednoduché přesvědčit milióny lidí, aby dodržovali nastavené postupy, ale od toho jsou lidé jako Vy, kteří po přečtení této knihy, a třeba i jiných knih, pochopí umění komunikace a přesvědčování druhých, nejen k úspěšnému obchodu, ale k vytvoření nové společenské šablony, která dá lidem nový směr, plný nových možností. Nové šablony vyvstalé na základě Vaší praxe a inovativního přístupu, který nezůstane bez povšimnutí médií.

Toto se dá aplikovat na vše, třeba na kuřáky. Všichni zastáváme názor, že kouření škodí zdraví. Lidé jsou sobci, (toto téma je hrozně důležité, a proto se tomuto tématu budeme podrobněji věnovat v jedné z kapitol), a proto myslí v této věci sami na sebe. "Prosím Vás, mohl byste odložit tu cigaretu?" atd. Opět špatný přístup. Lidem, kterým kouření druhých vadí, by neměli kuřáky vyzývat k nekouření, protože nikdo nemá rád, když někdo cizí mu říká, co má a nemá dělat. Pokud chtějí, aby ostatní lidé nekouřili, měli by být těmi, kdo budou účelně propagovat medializaci prevence u kuřáků a případné smrti, aby se pokusili kuřáky vtáhnout do dané problematiky a stalo se to jejich věcí, ne jen prezentovat osobní, nebo společenský názor, který je nepřesvědčí, ale spíše podnítí. Proč lidé, kteří na základě společenské šablony vědí, že kouření může zabíjet, způsobuje rakovinu apod., neodradí kuřáky od kouření? Absolutně stejně jako u AIDS. Lidé jsou požitkáři, lidé uspokojují své vlastní potřeby, návyky apod. Vždy si najdou výmluvu pro své neřesti jen proto, že oni je chtějí dělat. A přitom si vezměte faktor, že by stačil onen strach.

Třeba náhodná návštěva u lékaře, kdy si Vás lékař pozve a řekne. "Je to s Vámi velmi špatné, ...umíráte. Pokud budete dál kouřit, tak za 14 dní až dva měsíce je po Vás". Pak lékař vše doloží skeny hrudníku a dotvoří vizuálním výkladem a popisem nádoru apod. Má bílý plášť, a proto na základě společenské šablony věříte absolutně každému slovu, které Vám řekne. Jediné východisko je ihned přestat kouřit. "Může to být i tato Vaše cigareta, která zajistí propuknutí tohoto nádoru." Jenže lidé mají svoji hlavu, a pokud jim nenabídnete pro ně přijatelná řešení, tak si cigaretu zapálí ihned po té, co vyjdou z ordinace, takže lékař se zmiňuje i o vyléčení. V momentě kdy přestanete kouřit, nádor se sám po čase zatáhne. To je to klíčové pro kuřáky. Je to nesmyslné a mnou vykonstruované, (z moderního lékařství i nefunkční), ale toto je řešení pro lidskou mysl z pohledu podvodníka. Účinné, jasné a věcné. 90% lidí by ihned přestalo kouřit i na základě nesmyslných tezí lékaře, který by si vymyslel účelně neexistující cystu jen proto, aby vytvořil motiv. Jenže my musíme legálně. To znamená, že to, co vymyslel podvodník, musíme přehodit do legální podoby, aby se lidé neuváděli v omyl. Co taková fáma, že cigaretový tabák obsahuje jed, šup. Ten kdo slyšel zprávy, tak ihned přestane, protože bude přirovnávat jed v tabáku k aféře s metylalkoholem, ale opět se jedná o lež. Tak co může být stejně účelné a legální? Samozřejmě, opět média a prevence. Jenže zde narážíme na systém, ekonomiku a daně. Páni, co by si stát počal s tím, kdyby všichni přestali kouřit? Už žádné zisky z daní, a více rozpočtu na nezaměstnané lidi... HDP by kleslo a klesla by i životní úroveň lidí, protože by lidé přestali umírat na rakovinu plic. Stát myslí manažersky, ale to se tluče. Nechme toto téma otevřené. Budu se snažit navázat jiným klíčovým vzorcem mezilidských vztahů v jiné kapitole tak, abyste pochopili i jiný pohled na Vaše informace, které jsou mystifikované společenskou šablonou a které Vám zamezují vidět věci v pravé podstatě. A tím i správně provádět obchodní činnost. Všeobecné znalosti s reálnou fantazií je extrémně dobrá kombinace pro vytváření obchodního modelu a věřte, že jakékoli vymyšlené sci-fi je reálnější, než reálná fakta, kterými jsme každodenně krmeni.

Pojďme si trošku odpočinout a doplňme již nakousnuté téma, kdo je lepší, zda podnikatel nebo podvodník. Jak jsem již uvedl, tak podvodník je vždy lepší, ale hledejte kořen proč. V praxi jsou na počátku TOP obchodník (manažer) a TOP podvodník ve shodném postavení. Je pravda, že podvodník vždy vyhraje, protože uvádí všechny v omyl, ale to je věcí druhou. Na počátku bude jejich startovní čára shodná jak v přípravě, komunikaci, ale i vedlejším působením, jako je zlehčování situací například uměle vytvořeného obchodního prostředí, jako je golf centrum, tenis, ale také nevěstinec apod. Jenže ve finále podnikatel, případně obchodník, jsou omezeni legalitou v případě negativ momentálního rozpoložení klienta a jeho mentální zaostalosti. Podvodník se omezit nenechá, pro úspěšnost vytvoří a přizpůsobí okolnosti momentálnímu stavu situace. Nehledě na jeden zásadní faktor, který hovoří ve prospěch podvodníka. Podvodník jde do podvodu až tehdy, kdy je kompletně připraven a situace je pro jeho moment příznivá, kdežto obchodník je tlačen šéfy, provázaností například jiným projektem, je součástí uspěchané doby. Mým úkolem je, abyste se naučili vnímat vlastní okolí jinak, a zároveň jste byli schopni vyselektovat potřebné informace za pochodu, tedy v uspěchané době. Já Vám Vaše názory doplním o své poznatky, abyste měli širší úhel pohledu, než doposud.

Pojďme se posunout k důvodům, kvůli kterým jste si tuto knihu koupili...

Konec ukázky (str. 51 / 304knihy)

Úvod

Odkazy z knihy

Autor knihy

Chcete si knihu zakoupit?

Klikněte zde!

Úryvek z knihy

Podnikatel Vs. Podvodník

Chcete si knihu zakoupit?

Pokročilá nastavení